Antepartální možnosti prevence epiziotomie a ruptury hráze při porodu

Cíl studie:
Zhodnotit efekt jednotlivých metod, používaných v těhotenství jako prevence poranění hráze, na výskyt porodního poranění u primipar.

Typ studie:
Retrospektivní studie.

Název a sídlo pracoviště:
Nemocnice Český Krumlov, a.s.

Metodika:
V období od února 2014 do listopadu 2015 bylo 315 primipar s jednočetným těhotenstvím po vaginálním porodu pomocí dotazníku tázáno, zda v těhotenství používaly některou z metod prevence poranění perinea (vaginální dilatační balonky EPI-NO a Aniball, masáž hráze, přírodní metody – čaj z maliníku a lněné semínko). Efekt metod byl hodnocen podle výskytu intaktní hráze, ruptury perinea a epiziotomie v jednotlivých skupinách proti skupině kontrolní, která žádnou z těchto metod nepoužívala. Sledovali jsme též rozdíl ve výskytu spontánních a vaginálních operačních porodů v uvedených skupinách.

Výsledky:
Používání vaginálních dilatačních balonků (VDB) před porodem signifikantně zvýšilo počet žen, které porodily s intaktní hrází oproti kontrolní skupině (43,1 % vs. 14,1 %, (p < 0,001). Prokázali jsme zde i statisticky významné snížení počtu epiziotomií (29,3 % vs. 57,7 %, p < 0,001). U masáže hráze, čaje z maliníku ani lněného semínka nebyl prokázán statisticky významný efekt na prevenci poranění perinea. Prokázali jsme též snížení rizika operačního vaginálního porodu u žen užívajících VDB oproti kontrolní skupině (p = 0,02).

Závěr:
Používání vaginálního dilatačního balonku v těhotenství představuje pro rodičku jednoznačný benefit, pokud jde o poranění hráze při porodu. Snižuje též pravděpodobnost vaginálního operačního porodu.

Klíčová slova:
porod, epiziotomie, ruptura hráze, vaginální dilatační balonek, EPI-NO, Aniball, masáž hráze, lněné semínko, maliník

ÚVOD

Poranění hráze je nejčastější komplikací vaginálního porodu. Jedná se buď o poranění spontánní (ruptura hráze), nebo provedené chirurgicky (epiziotomie). V České republice existují značné rozdíly ve výskytu jednotlivých typů ruptury perinea. Důvodem těchto rozdílů je nejednotné používání klasifikace jak mezi porodnicemi, tak i mezi porodníky jednoho pracoviště [28]. V české literatuře byla donedávna uváděna především klasifikace třístupňová [29]. V poslední době je však preferováno užívat, po vzoru britských guidelines vydávaných RCOG (Royal College of Obstetricians and Gynaecologists), klasifikace čtyřstupňové [7, 15]:

1. stupeň: poranění vaginální sliznice a kůže a podkoží perinea;

2. stupeň: navíc poraněny svaly perinea, ale ne anální sfinkter;

3. stupeň: poranění svalů perinea spolu s přetržením m. sphincter ani, ten se rozděluje ještě na podstupně: a) ruptura méně než 50 % síly m. sphincter ani externus, b) ruptura více než 50 % síly m. sphincter ani externus a c) ruptura m. sphincter ani externus i m. sphincter ani internus;

4. stupeň: poranění m. sphincter ani externus i internus spolu s mukózou rekta.

Častější než spontánní ruptura perinea je však, nejen v České republice, epiziotomie. Název je tvořen spojením dvou řeckých slov: episeion (výraz pro ženský zevní genitál) a temno (řezat) [5]. Jedná se o operaci (ač v dnešní době jako operace chápána není a není vyžadováno sepsání operačního protokolu), jejímž cílem je usnadnit porod matce i plodu tím, že se uměle rozšíří měkké porodní cesty. Je rozlišováno několik typů epiziotomie [3]:

1. mediální – ve střední čáře poševního introitu směrem k anu. Její výhodou je snadná sutura a dobré hojení, ale je rizikovým faktorem ruptury análního sfinkteru [11].
2. mediolaterální – od střední čáry poševního introitu šikmo k hrbolu sedací kosti. Oproti mediální epiziotomii může více krvácet, ale představuje menší riziko poranění svěrače konečníku.
3. laterální – začíná přibližně 2 cm laterálně od poševního introitu a pokračuje šikmo stejně jako epiziotomie mediolaterální.
4. rozšířená laterální epiziotomie (Schuchardtův řez) – provádí se skalpelem stejným směrem jako laterální epiziotomie, ale je rozsáhlejší. Sutura je technicky náročnější a hůře se hojí.

Epiziotomie je celosvětově nejčastější porodnický výkon [3, 9]. Procento epiziotomií se však ve světě velmi liší – od jednotek procent (9,7 % ve Švédsku) až po téměř 100 % (Tchaj-wan) [8]. Obecně lze v posledních 30 letech sledovat trend snižování provádění epiziotomií. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky bylo v roce 2003 provedeno v České republice 60 % epiziotomií (spontánních ruptur perinea bylo 19,3 %), v roce 2013 však bylo epiziotomií jen 42,3 % (ruptur 22,8 %) [20, 21]. Dříve se, hlavně u primipar, epiziotomie prováděla téměř rutinně, nyní je patrný posun k selektivnímu provádění. U žen, kterým se epiziotomie provádí pouze výběrově, byl oproti rutinnímu provádění prokázán menší výskyt zadního perineálního traumatu [2], menší potřeba šití [2] a méně komplikací do sedmi dnů po porodu [2], nebyl však prokázán žádný rozdíl v bolestivosti či četnosti výskytu ruptury análního sfinkteru [2] (vyjma mediální epiziotomie [5, 11]). Prokázán byl pozitivní vliv epiziotomie na prevenci předního perineálního traumatu, které však nemá souvislost s případnou inkontinencí moči [1, 2, 11].

Jako indikace provedení epiziotomie se nejčastěji uvádí prevence poranění hráze III. a IV. stupně [5, 9], urychlení porodu při hrozící hypoxii plodu [5, 9, 27], prodloužená druhá doba porodní [5, 9], prevence descenzu [5] a inkontinence moči [5]. Žádná studie ovšem tyto předpokládané výhody neprokázala [26]. Dalšími častými indikacemi jsou vaginální operační porod [3, 5, 9, 11, 27], spontánní porod konce pánevního [3, 5, 9], předpokládaný velký plod [3, 5], nebo naopak malý nezralý plod [3]. Epiziotomie může mít řadu komplikací: větší krevní ztráta [26], hematom [15], infekce [15, 26], dehiscence [15], bolest [26], edém [26], z dlouhodobějších pak např. dyspareunie [27]. Provádění mediální epiziotomie zvyšuje riziko ruptury análního sfinkteru [5, 26].

Historicky byla klíčovou prioritou porodních bab ochrana hráze před poraněním. První psané záznamy, zabývající se péčí o hráz, se objevují v pojednání Γυναικεία (Gynaecia – Ženy) napsaném řeckým lékařem Soranem z Efezu (98–138 n.l.) speciálně pro porodní báby [4]. Po celá staletí pak nejsou žádné další záznamy zabývající se tímto tématem. Významné knihy v Evropě byly zničeny církví, jedinou výjimkou je v této době byzantské lékařství, kde je porodnictví popsáno do detailů, zejména pokud jde o péči o hráz. V průběhu 12. století bylo v italském Salernu publikováno několik textů známých jako Trotula [4], které pojednávaly o péči o ženy od gynekologie a porodnictví až po kosmetiku. Zde jsou popsány jednotlivé typy poranění perinea i postup šití hedvábnými stehy. Další písemné záznamy v Evropě jsou až do 17. století řídké. První dochovaný popis nástřihu hráze pochází z knihy A Treatise on Midwifry napsané roku 1742 sirem Fieldingem Ouldem [16]. V této době nastal posun od prevence poranění hráze k úmyslnému chirurgickému zásahu. Na počátku 20. století Joseph DeLee, prominentní chicagský porodník, dokonce navrhoval výrazně zkrátit druhou dobu porodní rutinním používáním epiziotomie a forcepsu v celkové anestezii. Důvodem měla být minimalizace rizika pro plod [4]. Ve stejné době další americký porodník Ralph Hayward Pomeroy nazýval hlavičku dítěte „beranidlem“ a rutinní epiziotomii obhajoval slovy „proč neotevřít bránu než průvod projde a pak ji zase nezavřít“ [4]. Takto se v porodnictví uvažovalo až do roku 1980.

V poslední době dochází ve velké části rozvinutých zemí k renesanci péče zaměřené na ochranu perinea. Zatímco ženy v České republice navštěvují různé těhotenské kurzy a cvičení, mají rozsáhlé znalosti týkající se dýchání během porodu aj., prevenci poranění hráze však není zatím věnována dostatečná pozornost. Rizikovými faktory poranění hráze při porodu jsou primiparita [1, 7, 10, 22], vaginální operační (převážně klešťový) porod [7, 10, 11, 22, 27], dystokie ramének [7], vyšší věk matky [22], porucha držení plodu [1], asijské etnikum [7]. Riziko poranění hráze dále stoupá se zvyšující se porodní hmotností plodu [1, 7, 10] a s větším obvodem hlavičky [1].

Cílem studie je zhodnotit efekt jednotlivých metod, používaných v těhotenství jako prevence poranění hráze (vaginální dilatační balonky, masáž hráze a přírodní metody – čaj z maliníku a lněné semínko), na výskyt porodního poranění u primipar. V následujícím textu chceme ověřit hypotézu, že mechanické metody prevence poranění hráze (vaginální dilatační balonky a masáž hráze) budou mít, vzhledem k jejich mechanismu účinku (viz dále), statisticky významný pozitivní efekt na perineum. Dále se domníváme, že by v těchto skupinách mohlo dojít i ke snížení počtu vaginálních operačních porodů. Oproti tomu u metod přírodních (čaj z maliníku a lněné semínko) signifikantní snížení počtu epiziotomií či zvýšení počtu porodů s intaktní hrází neočekáváme. Len a maliník sice obsahují látky pomáhající k relaxaci hladké svaloviny, ale, podle našeho názoru, ne v takovém množství, aby mohly výsledky zásadně ovlivnit. Neočekáváme zde proto ani žádný vliv na způsob porodu.

SOUBOR PACIENTEK A METODIKA

Nemocnice Český Krumlov je okresní nemocnice s přibližně 700 porody za rok. Studie probíhala na našem pracovišti od února 2014 do listopadu 2015. Za sledované období proběhlo 1277 porodů, z nichž 1017 (80 %) bylo vedeno vaginálně a 260 (20 %) císařským řezem. Ze skupiny vaginálních porodů 422 (43 %) žen byly primipary (obr. 1). U těchto žen bylo provedeno 226 (51,1%) epiziotomií. Do studie byly zařazeny pouze ženy splňující tato kritéria: 1. primipary nebo tzv. funkční primipary (ženy po císařském řezu v anamnéze, ale poprvé rodící vaginálně, ženy po potratu do 21. týdne gravidity), 2. vaginální porod hlavičkou nebo koncem pánevním, 3. jednočetné těhotenství. Vyřazeny byly naopak vícerodičky, ženy s vícečetným těhotenstvím a ženy, které rodily císařským řezem, ať už plánovaným, nebo akutním.

Data byla sbírána formou tištěných dotazníků, které dostávaly ženy po porodu na oddělení šestinedělí. Porodník tedy při porodu nevěděl, zda rodička nějakou metodu, mající sloužit jako prevence poranění perinea (dále jen metoda PPP), používala, či nikoliv, a nemohlo tak být ovlivněno případné provedení či neprovedení epiziotomie. Vyplněný dotazník zpět vrátilo 315 rodiček, zbylé ženy se buď nechtěly studie zúčastnit, nebo odmítly dotazník vyplnit. Ženy ochotné zúčastnit se studie daly informovaný souhlas s anonymním zveřejněním poskytnutých údajů. Otázky v dotazníku zahrnovaly obecné informace o rodičce, jako je věk v době porodu a datum porodu spolu s iniciálami rodičky. Podle těchto údajů jsme rodičku později identifikovali a podle porodní knihy zjistili další údaje – váhu, míru a pohlaví dítěte, gestační týden v době porodu, způsob porodu a eventuální poranění hráze. Dále dotazník obsahoval otázky týkající se metod PPP (zda rodička používala před porodem nějakou z těchto metod, popř. jakou, kde se o dané metodě dozvěděla a v případě dilatačních balonku Aniball a EPI-NO i stupeň dilatace, kterého cvičením dosáhla). Při hodnocení dat byla hráz považována za intaktní, nebyla-li potřeba žádná sutura. Naopak, jednalo-li se byť jen o drobnou laceraci, která však vyžadovala šití, byla zařazena do kategorie ruptury perinea I. stupně.

Výpočty statistické významnosti byly u kategoriálních proměnných provedeny pomocí χ² testu na hladině významnosti p = 0,05. Kontinuální proměnné byly porovnávány pomocí nezávislého t-testu, popřípadě jednocestné analýzy variace (ANOVA) v programu Statistica 12. Výskyt poranění při porodu (sine vs. ruptura vs. epiziotomie) a ukončení porodu (spontánní vs. vaginální operační) v závislosti na použitých preventivních metodách bylo testováno také redundanční analýzou (RDA) v programu Canoco v. 4.5 (ter Braak a Šmilauer, 2002). Signifikance analýzy byla testována Monte Carlo permutačním testem používajícím 499 permutací.

PŘEHLED METOD PPP HODNOCENÝCH V NAŠÍ STUDII

Vaginální dilatační balonky EPI-NO a Aniball

EPI-NO je německý výrobek (TECSANA GmbH, München), který je ve světě na trhu od roku 1999, na českém trhu je k dispozici od roku 2009. Doporučuje se používat od 37. týdne těhotenství až do porodu každý den asi 30 minut. Skládá se ze silikonového balonku tvaru osmičky a ruční pumpy s ukazatelem nebo bez ukazatele tlaku. Po zavedení do pochvy se nejprve posiluje pánevní dno stahováním a uvolňováním svalů po dobu asi 10 minut. Poté žena balonek co nejvíce nafoukne, může cítit tlak, ale ne bolest. Takto nafouknutý balonek nechá v pochvě opět asi 10 minut. V poslední fázi uvolní žena pánevní svalstvo a nechá balonek volně vyklouznout z pochvy. Cílová hodnota dosažené dilatace je 8–10 cm v průměru. Větší dilatace nemá význam a nedoporučuje se [19].

Aniball je český výrobek, který je na trhu od roku 2014 (RR Medical, s.r.o., Troubsko). Jeho tvar je inspirován africkou tykví – kalabasou, kterou údajně africké ženy používaly za stejným účelem. Cvičení s Aniballem je doporučeno od 36. týdne těhotenství a probíhá analogicky jako v případě EPI-NO. Cílem je dosažení dilatace na obvod balonku 28–30 cm [18].

Masáž hráze

Masáž hráze má za úkol zvýšit pružnost svalů perinea, a snížit tak jejich odpor, při porodu poté dochází k roztažení hráze bez jejího poranění. Hráz si může masírovat těhotná žena sama nebo s pomocí partnera od 35. týdne těhotenství pomocí olejů (olivový, mandlový aj.). Provádí se jednou denně dvěma prsty vloženými do poševního introitu, které provádějí pohyb ve tvaru písmene U, od čísla 3 k číslu 9 na pomyslném ciferníku [23].

Přírodní metody - čaj z maliníku a lněné semínko

Maliník stimuluje stahy hladkého svalstva, a měl by tak pozitivně ovlivnit a zkrátit průběh porodu. Doporučuje se pít 1–2 šálky denně od 36. týdne těhotenství. Po porodu pomáhá stahování dělohy a podporuje laktaci [17, 24]. Lněné semínko relaxuje hladkou svalovinu, a pomáhá tím k otevírání děložního hrdla. Pro svůj obsah fytoestrogenů je doporučováno i k podpoře laktace. Doporučuje se užívat několikrát denně od druhé poloviny těhotenství, a to buď formou odvaru, nebo lze celá semínka přimíchat například do jogurtu. Maximální dávka by neměla přesáhnout tři lžičky za den [25].

Jako kontrolní skupina k ženám, užívajícím nějakou metodu PPP, sloužila skupina žen, která žádnou z těchto metod nepoužívala (označení KS). Mezi méně časté udávané metody PPP v našem dotazníku patřily například čínské bylinky či homeopatika. Jejich vliv na poranění hráze jsme ovšem pro malý počet pozorování ve studii nehodnotili.

VÝSLEDKY

Do studie bylo zahrnulo 315 primipar. Základní charakteristika souboru je uvedena v tabulce 1. V souboru dat byla splněna podmínka homogenity a normality rozdělení. Průměrný věk rodičky byl 28 let a hmotnost novorozence činila průměrně 3300 g. Ženy rodily v průměru ve 40. gestačním týdnu. V základním rozdělení pacientek je patrné, že dilatační balonky používaly spíše starší ženy (průměrně 30,2 let vs. 26,6 let u kontrolní skupiny). Věk samotný však pravděpodobnost porodního poranění v jednotlivých skupinách signifikantně neovlivnil (F_2,312 = 0,107, p = 0,898), a proto by tento fakt neměl mít vliv na další výsledky. Stejně tak ani gestační týden v době porodu (F_2,312 = 1,265, p = 0,284) neměl vliv na výskyt jednotlivých typů poranění.

Graf 1 ukazuje absolutní počty žen, které používaly jednotlivé metody PPP. Některé ženy udávaly používání více metod zároveň. Ženy zařazené do studie se o dané metodě PPP nejčastěji dozvěděly z internetu, dalšími častými zdroji informací byl předporodní kurz nebo získaly informace od kamarádek (graf 2). Některé rodičky měly informace z více zdrojů zároveň.

Poranění byla rozdělena do tří tříd (bez poranění, ruptura perinea I. až III. stupně či epiziotomie). Celkem 21,6 % žen z celého souboru porodilo bez poranění, u 49,8 % byla provedena epiziotomie a u 28,5 % byla diagnostikována ruptura hráze. Rozložení typů poranění perinea v jednotlivých skupinách ukazuje graf 3.

Úspěšnost metody byla určována právě podle přítomnosti či nepřítomnosti porodního poranění. Z celého souboru použilo 58 žen (18,4 %) vaginální dilatační balonky (VDB). Průměrná délka užívání VDB činila 27 dní a průměrná dosažená dilatace (obvod) byla 27 cm. Výsledky byly počítány pro EPI-NO i Aniball dohromady, protože mechanismus účinku obou metod je totožný. Ve skupině VDB porodilo ve srovnání s kontrolní skupinou signifikantně více žen s intaktní hrází (p < 0,001) a též signifikantně méně ženám byla provedena epiziotomie (p < 0,001). VDB pomohly jako jediné signifikantně snížit (p < 0,001) incidenci porodních poranění, i pokud byl zároveň vyloučen vliv ostatních metod (tab. 2). Signifikantního rozdílu bylo dosaženo ještě u skupiny rodiček užívajích přírodní metody ve srovnání s kontrolní skupinou (p = 0,013 pro porod „sine“ a p = 0,014 pro porod bez epiziotomie). Masáž hráze také významně zvýšila šanci na porod s intaktní hrází (p = 0,03), počet epiziotomií však signifikantně neovlivnila (tab. 3). Žádná z metod PPP statisticky významně neovlivnila výskyt ruptur perinea. K signifikantnímu snížení četnosti porodních poranění došlo v kategorii VDB, pokud žena dosáhla dilatace minimálně na obvod 24 cm (p = 0,0005, tab. 4). Z grafu 4 je patrné, že čím větší dilatace se ženě podařilo dosáhnout, tím větší měla šanci porodit bez poranění.

Pohlaví plodu nemělo vliv na úspěšnost VDB (p = 0,78), rovněž neměl vliv fakt, je-li gravidita potermínová, či nikoliv (p = 0,62). Soubor byl rozdělen do pěti kategorií podle váhy novorozence a v těchto kategoriích byly porovnávány efektivity VDB proti kontrolní skupině. K signifikantnímu snížení incidence porodních poranění došlo při hmotnosti novorozence 3000 g a více (p < 0,05), nejvíce však v kategorii 3000–3499 g (p < 0,001) (tab. 5).

Celkem 289 (91,7 %) žen porodilo spontánně záhlavím, jedna (0,3 %) spontánně koncem pánevním, u 21 (6,7 %) byl použit vakuumextraktor a ve čtyřech (1,3 %) případech se jednalo o klešťový porod. Větší výskyt vaginálních operačních porodů v souboru vysvětlujeme tím, že se jednalo o skupinu prvorodiček, u nichž, jak se domníváme, je potřeba provedení instrumentálního porodu častější než u vícerodiček.

Všechny ženy v souboru, které použily VDB, porodily spontánně. Logicky je tedy v této skupině signifikantně nižší riziko vaginálních operativních porodů oproti kontrolní skupině (p = 0,02, tab. 6). Vaginální operační porod byl nutný spíše u mladších rodiček (26,1 let vs. 28,2 let u spontánních porodů, p = 0,05). Hmotnost plodu (p = 0,68) ani gestační týden (p = 0,23) neměly na způsob porodu vliv. Shrnutí výše uvedeného ukazuje také obrázek 2 (RDA, p = 0,02).

DISKUSE

Zvyšující se počet žádostí o primární císařský řez může souviset s potenciální morbiditou spojenou s vaginálním porodem. V souvislosti s tím se zvyšuje poptávka po efektivní metodě, která by prokazatelně snižovala riziko poranění hráze při porodu. Nižší incidence poranění perinea má pro rodičku jasné výhody – menší bolest a nepohodlí v raném šestinedělí, časnější mobilizace a s tím související lepší možnost péče o dítě. V následujícím textu je uveden předpokládaný mechanismus účinku jednotlivých metod PPP a srovnání našich výsledků se zahraničními studiemi.

Vaginální dilatační balonky

Pravděpodobnost poranění hráze u ženy při prvním vaginálním porodu je vyšší než u ženy, která již vaginálně porodila. To se vysvětluje tím, že vícerodičky mají menší odpor tkání vůči prostupu hlavičky než prvorodičky v důsledku toho, že při prvním porodu již došlo k roztažení měkkých tkání pochvy a hráze. Tato úvaha vedla k vývoji nafukovacího vaginálního dilatátoru. Tréninkem s tímto balonkem žena pomalu mechanicky rozšiřuje měkké tkáně porodního kanálu, a tak se vlastně z prvorodičky stane „funkční vícerodička“ [9]. Ženy navíc cvičí svaly pánevního dna a jsou pak schopny lépe a efektivněji tlačit.

Našli jsme celkem čtyři zahraniční studie hodnotící efekt VDB na perineum u primipar. Všechny tyto studie byly, na rozdíl od naší, prospektivní. Autoři v nich žádali ženy, aby používaly před porodem vaginální dilatační balonek EPI-NO, a později u nich hodnotili výskyt porodního poranění a další parametry. Nepodařilo se nám najít žádnou českou studii zabývající se touto problematikou. Vůbec první studie na toto téma vyšla v Německu v roce 2001 a prokázala statisticky významné snížení počtu epiziotomií (p < 0,001) ve skupině používající EPI-NO (45 primipar). Hillebrennerová a kol. [9] zde hodnotili nejen vliv balonku na výskyt porodního poranění, ale i spotřebu analgetik u porodu, trvání II. doby porodní (popsali její signifikantní zkrácení u žen používajících EPI-NO, p = 0,014) a Apgar skóre novorozence. Zajímavé jsou výsledky možného vlivu balonku na pánevní dno. Postupná dilatace měkkých tkání pomocí EPI-NO může podle Hillebrennerové snížit nejen incidenci epiziotomie, ale i dlouhodobé následky vaginálního porodu, jako je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů [9]. V roce 2004 byla publikována australská studie, které se účastnilo 39 žen používajících EPI-NO. Výsledky studie ukázaly signifikantně vyšší pravděpodobnost intaktní hráze (p < 0,0001), výrazně menší výskyt ruptury perinea (p < 0,05) a nižší, ale ne statisticky významné (p = 0,286) snížení počtu epiziotomií při vaginálním porodu u žen cvičících s EPI-NO [13]. Ve stejném roce vyšla studie také v Singapuru, kde je epiziotomie u primipar prováděna rutinně. Ve skupině 29 prvorodiček trénujících s EPI-NO byl signifikantně nižší výskyt epiziotomie než v kontrolní skupině (65 % vs. 93,3 %, p < 0,0001), málokterá žena ovšem porodila zcela bez poranění (6,9 % vs. 3,3 %) [12].

Nejnovější, a co do počtu žen trénujících s EPI-NO zatím největší studie proběhla v Německu a publikována byla v roce 2009 [22]. Ve skupině 135 žen používajících před porodem EPI-NO a 137 žen v kontrolní skupině byla hodnocena míra výskytu epiziotomie a intaktní hráze, délka II. doby porodní, spotřeba analgetik a výskyt vaginální infekce. Výsledky studie ukázaly statisticky významně vyšší počet porodů s intaktní hrází ve skupině používající EPI-NO oproti kontrolní skupině (37,4 % vs. 25,7 %; p = 0,05, v naší studii 43,1 % vs. 14,1 %, p < 0,0001). Bylo provedeno též méně epiziotomií, ale výsledek nebyl signifikantní (41,9 % vs. 50,5 %; p = 0,11). Oproti tomu v naší studii byl statisticky významně nižší i počet provedených epiziotomií (29,3 % vs. 57,7 %, p < 0,001). Autoři studie neprokázali korelaci mezi intaktní hrází a dosaženou dilatací. V našem případě taková závislost nalezena byla – pozitivní vliv na intaktní hráz ve skupině uživatelek VDB byl signifikantní pouze od dilatace 24 cm výše. Prokázali jsme též snížení rizika operačního vaginálního porodu u žen užívajících VDB oproti kontrolní skupině (p = 0,02). Ruckhäberle a kol. dále ve skupině žen používajících EPI-NO neprokázali vyšší výskyt vaginálních infekcí ani zvýšení rizika infekce pro plod oproti kontrolní skupině. Nebyl též zjištěn negativní vliv EPI-NO na pánevní dno. Byla zjištěna menší potřeba analgetik v EPI-NO skupině, výsledek ale nedosáhl statistické významnosti [22].

Ve všech zahraničních studiích, zabývajících se problematikou VDB, byl hodnocen pouze balonek EPI-NO, v naší studii ale více žen používalo relativně nový, český výrobek Aniball. Vzhledem k totožnému mechanismu účinku a velmi podobným vlastnostem a tvaru obou balonků se domníváme, že výsledky studií hodnotících efekt EPI-NO na perineum se dají aplikovat i na Aniball. V této myšlence nás podporuje i fakt, že v naší studii Aniball používala většina žen ze skupiny VDB a závěry jsou při srovnání se zahraničními studiemi podobné. Výsledky naší studie, a stejně tak i všech dostupných studií zahraničních, prokázaly u žen používajících před porodem vaginální dilatační balonek jednoznačně menší výskyt poranění perinea při porodu. Dalším benefitem může být fakt, že ženy používající VDB již měly zkušenost s tlakem, který balonek vyvolává v pochvě. Neměly proto strach, když stejný tlak vyvolala hlavička plodu, věděly, jak nejlépe tlačit a neměly obavy z průchodu hlavičky porodními cestami. Jako zajímavost lze zde uvést fakt, že matka nejtěžšího dítěte v našem souboru (4480 g) před porodem trénovala s dilatačním balonkem (Aniball) a porodila s intaktní hrází.

Masáž hráze

Problematikou předporodní masáže hráze se zabývá i několik zahraničních studií. Britská studie z roku 1997 prokázala větší pravděpodobnost intaktního perinea u žen provádějících masáž hráze. Výsledek byl ovšem signifikantní pouze u primipar nad 30 let [23]. K závěru, že masírování hráze před porodem zvyšuje u primipar šanci na porod bez poranění, došli též autoři dvou kanadských studií [6, 14] a stejně tak australská práce shrnující výsledky čtyř studií zahrnujících 2497 žen [1]. V naší studii jsme ve skupině provádějící masáž hráze též pozorovali signifikantně vyšší počet žen s intaktní hrází oproti kontrolní skupině (25,3 % vs. 14,1 %, p = 0,03), ale po vyloučení ostatních metod PPP již výsledek signifikantní nebyl. Důvodem tohoto rozdílu může být řádově menší počet žen, provádějících v našem souboru masáž hráze ve srovnání s ostatními studiemi. Dále také fakt, že případné zvýšení pružnosti hráze při masáži nelze (na rozdíl od VDB) nijak objektivně posoudit, a masáž tedy nemusela být u všech žen prováděna stejně kvalitně.

Přírodní metody (čaj z maliníku a lněné semínko)

Ve dvou australských studiích hodnotících vliv maliníku na průběh porodu nebylo zjištěno, že by jeho konzumace zkracovala I. dobu porodní, bylo však prokázáno zkrácení II. doby porodní. Dále nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky maliníku pro matku ani plod [17, 24]. Vliv maliníku na porodní poranění však nebyl v těchto studiích hodnocen. Nenalezli jsme též žádné studie zabývající se vlivem užívání lněného semínka na poranění při porodu. V naší studii přírodní metody signifikantně zvýšily počet porodů s intaktní hrází (p = 0,013) i snížily počet epiziotomií (p = 0,014). Tento výsledek je však jistě ovlivněn tím, že z celkového počtu uživatelek přírodních metod (128) 45 žen zároveň používalo VDB a 64 provádělo masáž hráze. Pokud jsme vliv těchto metod vyloučili (tab. 2), pak na souboru zbylých 36 uživatelek přírodních metod již pozitivní signifikantní vliv na perineum prokázán nebyl.

ZÁVĚR

Výsledky naší studie ukázaly, že používání vaginálních dilatačních balonků před porodem vede k signifikantně vyšší šanci na intaktní hráz při porodu. Prokázali jsme i statisticky významné snížení počtu epiziotomií a vaginálních operačních porodů ve skupině žen používajících dilatační balonky. Na základě toho jsme došli k závěru, že používání VDB je výhodné nejen pro rodičky, ale mohlo by být benefitem i pro porodnice, kde by mohlo přinést nižší náklady (např. vakuumextraktor, šicí materiál, analgetika aj.).

Podle závěrů naší studie nejvíce z VDB profitují ženy, které dosáhly dilatace alespoň 24 cm a porodily dítě s hmotností 3000 g a více. Troufáme si tvrdit, že naše studie je první svého druhu v České republice a co do počtu žen, používajících vaginální dilatační balonek (58) je, v porovnání s dostupnými zahraničními studiemi, druhá největší.

U dalších metod (masáž hráze a přírodní metody) hodnocených v naší studii byl pozitivní efekt na perineum při porodu prokázán pouze tehdy, pokud jsme nebrali v úvahu vliv jednotlivých metod na sebe navzájem. Když jsme vyloučili ostatní metody PPP, pak u masáže hráze ani u přírodních metod nebyl prokázán statisticky významný efekt na prevenci poranění perinea. Hypotéza se tedy potvrdila pouze částečně, očekávali jsme lepší výsledky u skupiny provádějící masáž hráze a naopak nás překvapil vliv přírodních metod. Ten byl ale jistě ovlivněn používáním ostatních metod PPP, především VDB. Potvrdilo se snížení nutnosti instrumentálních porodů ve skupině VBD, nikoliv ve skupině masáže hráze. Taktéž se potvrdilo, že přírodní metody nemají vliv na způsob porodu.

Výsledky srovnání všech uvedených skupin s kontrolní skupinou ukázaly, že jakákoliv antenatální prevence poranění hráze při porodu je lepší než žádná, ale pouze používání VDB představuje pro rodičku jednoznačný benefit.

MUDr. Pavla Bohatá

Nemocnice Český Krumlov

gynekologicko-porodnické oddělení

Nemocniční 429

381 27 Český Krumlov

e-mail: bohata@nemck.cz