Ženský orgazmus, reprodukce a párové vztahy
Female orgasm, reproduction and couple relationships
A deficit or problematic achievement of female orgasm is often classified as a sexual disorder that creates complications in the sex life of couples. This assumption is generally accepted, even though vaginal anorgasmia is an accepted statistical norm and non-coital methods of generating female orgasm are not as easy as they are for men. Female orgasms manifest themselves in different ways; they are variable and can be dependent on a number of variable factors. Some theories suggest a high degree of correlation between the capacity for orgasmic experience, sexual attitudes and behaviour, but also with reproductive potential or the stability of the given couple’s relationship. Female orgasm is often seen as a discriminatory mechanism influencing attitudes towards sexuality or even as a kind of fertility catalyst. There is no consensus on the importance of female orgasm. The results of some relevant studies refute theories about the female orgasm’s positive influence on adaptive functions of the couple’s relationship, as well as its influence on fertility. The orgasm in women is most likely an evolutionary by-product of its male variant, since the clitoris and penis have an identical embryonic basis of development. Female anorgasmia should not be considered an unquestioned diagnosis, let alone a psychiatric construct leading to a paradigm in which anorgasmia is categorically the cause of frustration or other problems.
Keywords:
reproduction – Sexual dysfunction – orgasmic disorder – orgasm – clitoris
Authors:
Z. Pastor
Authors‘ workplace:
Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
Published in:
Ceska Gynekol 2024; 89(1): 52-55
Category:
doi:
https://doi.org/10.48095/cccg202452
Overview
Deficit či obtížné dosahování ženského orgazmu je považováno v klasifikačních systémech pohlavních dysfunkcí za poruchu komplikující párovousexualitu. Tato premisa je běžně přijímána, přestože je koitální anorgazmie většinovou statistickou normou a dosažení orgazmu zevní stimulací není u žen tak snadné jako u mužů. Projevy ženského vyvrcholení jsou variabilní a souvisí s mnoha proměnlivými faktory. Některé teorie předpokládají vysokou míru korelace mezi schopností orgastického prožitku, sexuálními postoji a chováním, ale také souvislosti s reprodukčním potenciálem či stabilitou partnerských vztahů. Ženský orgazmus je mnohdy vnímán jako diskriminační mechanizmus determinující postoje k sexualitě nebo je dokonce považován za jakýsi katalyzátor plodnosti. Konsenzus o jeho významu neexistuje. Relevantní studie vyvracejí teorie o jeho pozitivních partnerských adaptačních funkcích i o vlivu na fertilitu. Orgazmus je u žen, pravděpodobně, vedlejším evolučním produktem jeho mužské varianty, neboť klitoris i penis mají identický embryonální základ. Ženská anorgazmie by neměla být považována za jednoznačnou diagnózu, natož za paradigma psychiatrického konstruktu působící frustrace či jiné problémy.
Klíčová slova:
reprodukce – sexuální dysfunkce – orgazmus – klitoris – dysfunkční orgazmus
Úvod
Pro porozumění lidské sexualitě je nezbytné pochopení jejího evolučního významu, adaptačních funkcí, reprodukčně účelových reakcí i aspektů ženského orgazmu [1]. Některé spekulativní teorie a nepodložené předpoklady o biologických funkcích zmíněných vztahů jsoubohužel častější než výsledky empirických výzkumů ženské sexuality [2]. Z klinického pohledu je nutné rozlišovat mezi anorgazmií a dysfunkčním orgazmem. Při prosté anorgazmii nedosahují ženy orgazmu vůbec, a přesto mohou být při sexu spokojené, zatímco dysfunkční orgazmus („vyhasnutí“ těsně před cílem) bývá zdrojem frustrací [3]. Definice poruch vyvrcholení je založená na trvalé nebo epizodní anorgazmii trvající alespoň několik měsíců a spojené s klinicky významnými úzkostmi nebo stresem [4–6]. Kritéria pro anorgazmii předpokládají, že ženský orgazmus má být při sexuální aktivitě s partnerem běžnou biologickou normou, přestože tomu tak ve většině případů není. Dosavadní výzkumy prokazují, že většina (60–80 %) žen koitální orgazmus spolehlivě nedosahuje a minimálně 10–20 % žen ho nezažije nikdy [2,7–12]. Přesný výklad evolučního významu ženského orgazmu, pakliže vůbec existuje, by objasnil, zda obtížně dosažitelné nebo chybějící vyvrcholení představuje skutečnou biologickou dysfunkci [1], nebo je pouze obecně, a tím i mylně tradovaným vzorcem pro ideální sexuální uspokojení. Výstižně to charakterizuje práce v časopise Nature, kde se konstatuje, že „je smutným faktem, že většina tvrzení o ženském orgazmu jsou pouze domněnkami v empirickém vakuu“ [13]. Ženskému vyvrcholení je často nesprávně přisuzována zásadní úloha při transportu spermií [14] či různé pozitivní a dlouhodobě stabilizující biologicko-adaptační vztahové mechanizmy [15]. V článku polemizujeme o evolučních aspektech ženského orgazmu na soudržnost párových vztahů a sumarizujeme argumenty, proč nehraje v lidské reprodukci žádnou významnou roli.
Definice a charakteristika ženského orgazmu
Ženský orgazmus je definován jako variabilní, přechodný a maximální pocit intenzivní rozkoše vyvolávající změněný stav vědomí, obvykle provázený bezděčnými rytmickými kontrakcemi pánevních a perivaginálních svalů nebo i děložními a análními stahy, po nichž následuje uvolnění, vazokongesce a pocit uspokojení [16]. Pro ženskou sexuální reaktivitu jsou, vedle role centrálního nervového systému, zásadní anatomické struktury a funkce klitoro-uretro-vaginálního komplexu (CUVC – clitoro-urethral-vaginal complex), což je konglomerát kavernózních tkání klitoris (glans, corpus a crura clitoridis), bulbus vestibuli, distální vaginy a periuretrálních cévních plexů [17,18]. CUVC funguje jako integrální funkční celek. Tradiční dělení orgazmu na tzv. klitoridální (při dráždění glans clitoridis) nebo vaginální (transvaginální stimulace báze klitoris, resp. CUVC) je etiologicky nepřesné. Toto vymezení má pouze deskriptivní roli pro označení oblasti, odkud je CUVC stimulován. Za projevy genitálního sexuálního vzrušení a orgazmu jsou, při každé erotické stimulaci, zodpovědné struktury celé klitoris (často mylně ztotožňované pouze s glans clitoridis). K vyvrcholení může dojít také čistě psychogenní cestou, ale i v těchto případech hraje CUVC důležitou roli. Klitoris, resp. CUVC považujeme za receptor (registruje sexuální stimulaci), generátor (způsobuje projevy vzrušení) a transformátor (přenáší a reaguje vazokongescí na stimulaci i non-genitálních erotogenních zón) sexuálních reakcí a orgazmu.
Prevalence ženské anorgazmie
Prevalence ženské anorgazmie se pohybuje od 8 do 37 % [7–16]. Ženy dosahují orgazmu většinou zevní nepřímou stimulací glans clitoridis. Během výlučně vaginální stimulace ho dosahují přibližně ve 20 % případů [2,7–16]. Striktní hodnocení deficitu orgazmu jako poruchy považujeme za nevhodnou psychogenní stigmatizaci s možnými iatrogenními dopady. Současná mezinárodní klasifikace nemocí zdůrazňuje, že neexistuje žádný normativní standard pro sexuální aktivitu. Pokud je jedinec spokojený se svým vzorcem sexuálních prožitků, přestože se liší od toho, co může být uspokojující pro ostatní osoby, nebo od toho, co je považováno za normu, neměl by být tento stav automaticky označen za sexuální dysfunkci [5,19]. Podle stanoviska International Consultation on Sexual Medicine (ICSM) podporovaného organizací International Society for the Study of Women‘s Sexual Health (ISSWSH) [20,21] je za poruchu pokládán pouze dysfunkční orgazmus, tedy takový stav, při němž, navzdory vysokému stupni sexuálního vzrušení, k orgazmu nedojde, nebo je jeho intenzita výrazně slabší, či dojde k jeho podstatnému opoždění při jakémkoli druhu stimulace. V těchto případech se nejedná o prostouanorgazmii, se kterou je žena vyrovnána, nýbrž o zklamání, kdy při dosažení výrazného vzrušení nedojde ke kýžené orgastické katarzi (deziluze těsně pod vrcholem) [3,22].
Hypotézy o reprodukčním významu ženského orgazmu a jeho evolučně adaptační funkci
V laických představách, ale i v odborném písemnictví se setkáváme s názory, že ženský vaginální orgazmus zvyšuje pravděpodobnost koncepce a údajně zlepšuje i stabilitu dlouhodobých vztahů [12,14,23–28]. Poprvé byla hypotéza „orgastického nasávání“ semena děložním hrdlem popsána v roce 1855 [29] a byla založená na těchto premisách [23]:
- Děložní hrdlo se ponoří při simultánním orgazmu do nahromaděného ejakulátu v zadní poševní klenbě.
- Vlivem vyplaveného oxytocinu během orgazmu dochází k děložním kontrakcím.
- Uterinní stahy nasají děložním hrdlem nahromaděnou spermatickou tekutinu.
- Rychle nasáté spermie se dostávají do děložní dutiny a poté, díky vlastní pohyblivosti, kontrakcemi myometria nebo obojím, vstoupí do vejcovodu, ve kterém dojde k oplodnění vajíčka.
Tato simplexně-mechanistická teorie rezonuje s dalšími, podobně kuriózními hypotézami o roli koitálního simultánního orgazmu, jenž údajně favorizuje oplodnění od „kvalitních partnerů“ zprostředkované tzv. evolučním mechanizmem výběru otce [23,24]. Uváděné představy jsou založené na předpokladu, že ženy dosahují orgazmu snadněji s úspěšnými a lépe situovanými muži. Za „kvalitnější“, psychologicky i reprodukčně výhodnější jsou považovány podle těchto hypotéz pouze orgazmy při peno-vaginálním styku. Jiný typ vyvrcholení (např. během zevně klitoridální stimulace) nepovažují tyto obskurní teorie, v duchu překonaných freudovských představ, za plnohodnotné a rovnocenné s vaginálně dosaženým orgazmem [23,24,30–32]. Podle těchto konceptů je evolučně „správný“ a uspokojující pouze koitální orgazmus během vaginální soulože. Jiné typy orgazmu (o anorgazmii nemluvě) např. při nekoitálních aktivitách či masturbaci jsou podle Brodyho et al. považovány za nedokonalé, a navíc údajně vedou k poruchám duševního i tělesného zdraví [23,30,31].
Fyziologie fertilizace ve vztahu k ženskému orgazmu
Ženský orgazmus je vystupňovaný projev pohlavního vzrušení a nebyly u něj prokázány žádné funkce, které by vedly ke zvýšení fertilního potenciálu, natož aby fungoval jako mechanizmus výběru „kvalitnějšího otce“. Tvrzení, že vaginální orgazmus zvyšuje reprodukční úspěšnost, lze vyvrátit mimo jiné těmito argumenty [3,4,23,33,34]:
- Vaginální, koitálně navozený orgazmus není obvyklý, dosahuje ho pouze asi 20 % žen.
- Uterinní kontrakce nejsou při vyvrcholení obvyklé, ženský orgazmus je spojen především s vaginálními a análními stahy.
- Simultánní orgazmus je při peno-vaginálním styku vzácný. Vyvrcholení trvá obvykle 20–30 s a jeho párová synchronizace je poměrně obtížná. Orgazmus bývá ve dvojici většinou konsekutivní a navíc k němu dochází v různých polohách i způsobech stimulace.
- Rychlému nasávání deponovaného spermatu z receptacula seminis brání (mimo jiné) orgastická elevace dělohy, při níž se cervix vzdaluje od zadní vaginální stěny.
- Hypotetické orgastické nasátí spermií je eliminováno také „překážkou“ ejakulujícího penisu přítomného ve vagině.
- Rychlé nasátí spermatické tekutiny by způsobilo snížení její „pufrovací kapacity“ (snížením pH pochvy) a inhibici pohybu zbylých spermií.
- Bezprostředně po ejakulaci dochází ke koagulaci ejakulátu, kdy želatinózní síť zvýší jeho viskozitu a sperma není v tekutém stavu. Do tekuté formy se navrací (kolikvuje) přibližně za 15–20 min po ejakulaci.
- První frakce ejakulátu sice nekoaguluje a některé progresivně pohyblivé spermie se dostávají do cervikálního hlenu, nikoli ale nasáváním, nýbrž aktivním pohybem bičíku. Teprve v cervixu začíná relativně pomalý proces kapacitace. Selektované, očištěné spermie (odstraněním cholesterolu a ostatních komponent spermatu z jejich cytoplazmatické membrány) pronikají cervikálním hlenem do vyšších etáží vnitřního genitálu a postupně se kapacitují. K oplození oocytu dochází nejčastěji asi 48 hod po ejakulaci [34].
- Proklamované uterinní kontrakce nemohou tekutinu z pochvy nasávat. Děloha takové fyziologické funkce nemá. Děložní stahy mají centrifugální (odstředivý, vypuzovací), nikoli centripetální (nasávací) charakter. Tento mechanizmus byl opakovaně prokázán během klinických experimentů při transcervikálních orgastických expulzích menstruační krve [33].
- Autory kritizovaných „amatérských“ teorií o „rychlém orgastickém nasátí spermatu do dělohy k usnadnění oplodnění“ nejvíce diskvalifikují nevědomosti o procesech kapacitace a akrosomální reakci. Spermie, která neprojde těmito procesy, nemůže oplodnit vajíčko! To platí pro běžnou i arteficiální reprodukci technikami umělého oplodnění. Na rozdíl od metod asistované reprodukce zůstávají spermie při přirozeném oplodnění v kontaktu se seminální plazmou a ženským pohlavním ústrojím podstatně delší dobu. Jakékoli „urychlování“ a omezení jejich setrvání v cervixu by naopak vedlo k selhání fertilizace. Právě cervikální periovulační hlen iniciuje kapacitaci, podporuje průchod progresivně pohyblivých spermií a brání průniku nedostatečně mobilním nebo morfologicky insuficientním spermiím. Ejakulované spermiese kapacitují cestou ženským pohlavním traktem postupně, ty dříve kapacitované ztrácí schopnost fertilizace a další se následně kapacitují [34].
- Z klinické praxe je zřejmé, že anorgazmie, resp. absence simultánního vaginálního orgazmu, není příčinou sterility.
Závěr
Vaginálně navozený orgazmus během koitu není samozřejmým, natož běžným projevem sexuálního uspokojení. Ženský orgazmus se nepodílí žádným mechanizmem na zvýšení reprodukce. U ženy považujeme každý způsob a charakter pohlavního uspokojení, který ji vyhovuje, za plnohodnotný. Ženský orgazmus nehraje roli při selekci kvalitnějších genů ani partnera. Z dlouhodobého hlediska nebyl prokázán jeho evolučně-stabilizační efekt pro párové soužití.
Doručeno/Submitted: 26. 8. 2023
Přijato/Accepted: 1. 9. 2023
doc. MUDr. Zlatko Pastor, Ph.D.
Gynekologicko-porodnická klinika
2. LF UK a FN Motol
V Úvalu 84
150 06 Praha 5
zlatko.pastor@fnmotol.cz
Sources
1. Zietsch BP, Miller GF, Michael Bailey J et al. Female orgasm rates are largely independent of other traits: implications for “female orgasmic disorder” and evolutionary theories of orgasm. J Sex Med 2011; 8 (8): 2305–2316. doi: 10.1111/j.1743-6109.2011.02300.x.
2. Lloyd EA. The case of the female orgasm: Bias in the science of evolution. Cambridge, MA and London: Harvard University Press 2005.
3. Pastor Z. Ženské sexuální dysfunkce. Ceska Gynekol 2002; 67 (6): 384–390.
4. Pastor Z, Jonášová M. Co přinesla nová klasifikace MKN-11 v kategorizaci ženských sexuálních dysfunkcí? Ceska Gynekol 2022; 87 (6): 432–439. doi: 10.48095/cccg2022432.
5. World Health Organisation. ICD-11 for Mortality and morbidity statistics (ICD-11 MMS). World Health Organisation: Geneva. 2018 [online]. Available from: https: //icd.who.int/browse 11/l- m/en.
6. American Psychiatric Association. DSM-5: Diagnostic and statistical manual of mental disorders. 5th ed. Arlington, VA: American Psychiatric Press 2013.
7. Graham CA. The DSM diagnostic criteria for female orgasmic disorder. Arch Sex Behav 2010; 39 (2): 256–270. doi: 10.1007/s10508-009-95 42-2.
8. Dawood K, Kirk KM, Bailey JM et al. Genetic and environmental influences on the frequency of orgasm in women. Twin Res Hum Genet 2005; 8 (1): 27–33. doi: 10.1375/1832427053435 427.
9. Burri AV, Cherkas LM, Spector TD. The genetics and epidemiology of female sexual dysfunction: a review. J Sex Med 2009; 6 (3): 646–657. doi: 10.1111/j.1743-6109.2008.011 44.x.
10. McCool ME, Zuelke A, Theurich MA et al. Prevalence of female sexual dysfunction among premenopausal women: a systematic review and meta-analysis of observational studies. Sex Med Rev 2016; 4 (3): 197–212. doi: 10.1016/ j.sxmr.2016.03.002.
11. Ishak WW, Bokarius A, Jeffrey JK et al. Disorders of orgasm in women: a literature review of etiology and current treatments. J Sex Med 2010; 7 (10): 3254–3268. doi: 10.1111/j.1743-61 09.2010.01928.x.
12. Levin RJ, Both S, Georgiadis J et al. The physiology of female sexual function and the pathophysiology of female sexual dysfunction (Committee 13A). J Sex Med 2016; 13 (5): 733–759. doi: 10.1016/j.jsxm.2016.02.172.
13. Judson OP. The case of the female orgasm: bias in the science of evolution. Nature 2005; 436: 916–917.
14. Levin RJ. The human female orgasm: a critical evaluation of its proposed reproductive functions. Sex Relatsh Ther 2011; 26 (4): 301–314. doi: 10.1080/14681994.2011.649692.
15. Basanta S, de la Rosa LN. The female orgasm and the homology concept in evolutionary biology. J Morphol 2023; 284 (1): e21544. doi: 10.1002/jmor.21544.
16. Meston CM, Hull E, Levin RJ et al. Disorders of orgasms in women. J Sex Med 2004; 1 (1): 66–68. doi: 10.1111/j.1743-6109.2004.10110.x.
17. Buisson O, Jannini EA. Pilot echographic study of the differences in clitoral involvement following clitoral or vaginal sexual stimulation. J Sex Med 2013; 10 (11): 2734–2740. doi: 10.1111/jsm.12279.
18. O’Connel HE, Sanjeevan KV, Hutson JM. Anatomy of the clitoris. J Urol 2005; 174 (4): 1189–1195. doi: 10.1097/01.ju.0000173639.388 98.cd.
19. Briken P, Matthiesen S, Pietras L et al. Estimating the prevalence of sexual dysfunction using the new ICD-11 guidelines – results of the first representative, population-based German Health and Sexuality Survey (GeSiD). Dtsch Arztebl Int 2020; 117 (39): 653–658. doi: 10.3238/arztebl.2020.0653.
20. Parish SJ, Meston CM, Althof SE et al. Toward a more evidence-based nosology and nomenclature for female sexual dysfunctions – part III. J Sex Med 2019; 16 (3): 452–462. doi: 10.1016/ j.jsxm.2019.01.010.
21. McCabe MP, Sharlip ID, Atalla E et al. Definitions of sexual dysfunctions in women and men: a consensus statement from the fourth international consultation on sexual medicine 2015. J Sex Med 2016; 13 (2): 135–143. doi: 10.1016/ j.jsxm.2015.12.019.
22. Basson R, Althof S, Davis S et al. Summary of the recommendations on sexual dysfunctions in women. J Sex Med 2004; 1 (1): 24–34. doi: 10.1111/j.1743-6109.2004.10105.x.
23. Levin RJ. Can the controversy about the putative role of the human female orgasm in sperm transport be settled with our current physiological knowledge of coitus? J Sex Med 2011; 8 (6): 1566–1578. doi: 10.1111/j.1743-61 09.2010.02162.x.
24. Puts DA, Welling LL, Burriss RP et al. Men‘s masculinity and attractiveness predict their female partner‘s reported orgasm frequency and timing. Evol Hum Behav 2011; 33 (1): 1–9. doi: 10.1016/jevolhumbehav.201103 003.
25. Lloyd EA. Response to Puts and Dawood’s “the evolution of female orgasm: adaptation or byproduct?” – Been there. Twin Res Hum Genet 2006; 9 (4): 603–608. doi: 10.1375/183242 706778025044.
26. Levin RJ. The mechanisms of human female sexual arousal. Annu Rev Sex Res 1992; 3: 1–48. doi: 10.1080/10532528.1992.10559874.
27. Levin RJ. Sexual arousal – its physiological roles in human reproduction. Annu Rev Sex Res 2005; 16: 154–189.
28. Baker RR, Bellis MA. Human sperm competition: copulation, masturbation and infidelity. London: Chapman & Hall 1995.
29. Bullough V. Science in the bedroom – a history of sex research. New York: Basic Books 1994.
30. Brody S. The relative health benefits of different sexual activities. J Sex Med 2010; 7 (4 Pt 1): 1336– –1361. doi: 10.1111/j.1743-6109.20 09.01677.x.
31. Zietsch BP, Miller GF, Bailey JM et al. Female orgasm rates are largely independent of other traits: implications for “female orgasmic disorder” and evolutionary theories of orgasm. J Sex Med 2011; 8 (8): 2305–2316. doi: 10.1111/j.1743-6109.2011.02300.x.
32. Freud S. Three essays on the theory of sexuality. London: Hogarth Press 1905.
33. Masters WH, Johnson VE. Human sexual response. Boston: Little, Brown and Company 1966.
34. Trávník P. Klinická fyziologie lidské reprodukce. Praha: Grada Publishing 2022.
Labels
Paediatric gynaecology Gynaecology and obstetrics Reproduction medicineArticle was published in
Czech Gynaecology
2024 Issue 1
Most read in this issue
- Ultrasound finding of endometrial polyp and factors increasing risk of malignancy
- Diagnostika a léčba endometriózy
- Importance of vaginal packing after laparoscopic sacrocolpopexy – retrospective study
- Birth plan – legal and medical aspects