Vliv psychické odolnosti ženy na úspěšnost prvního IVF/ICSI

Overview

Cíl studie:
Zjistit, zda životní spokojenost a copingové strategie žen ovlivňují úspěšnost léčby za pomoci jejich prvního cyklu IVF/ICSI.

Typ studie:
Prospektivní studie.

Název a sídlo pracoviště:
Centrum asistované reprodukce Sanus Pardubice.

Metodika:
Výzkum probíhal mezi lety 2010 až 2013. Ženy (mladší než 35 let), které šly na svůj první cyklus IVF/ICSI, vyplnily na počátku cyklu dva psychologické dotazníky: Dotazník životní spokojenosti (n = 103) a COPE Inventory (n = 82). Následně byl sledován výsledek léčby těchto pacientek – potvrzení klinické gravidity. Srovnány byly naměřené hodnoty celkové životní spokojenosti, spokojenosti v manželství a partnerství, spokojenosti s vlastním zdravím a adaptivních copingových strategií zaměřených na emoce, tj. Akceptace, Pozitivní reinterpretace, Vyhledávání emocionální sociální opory u žen po prvním cyklu úspěšných a neúspěšných.

Výsledky:
Nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly v prožívání celkové životní spokojenosti(t = -0,9, p = 0,37), spokojenosti v manželství a partnerství(t = -0,8, p = 0,44) ani spokojenosti s vlastním zdravím (t = -0,6, p = 0,52) mezi ženami, které následně otěhotněly, a těmi, které neotěhotněly. Výsledky dále neukázaly signifikantní rozdíl v naměřených hodnotách v užívání copingové strategie Akceptace (t = 0,9,p = 0,36) a copingové strategie Pozitivní reinterpretace (t = -0,8, p = 0,43) mezi ženami po prvním IVF/ICSI úspěšných a neúspěšných. Signifikantní rozdíly byly nalezeny u copingové strategie Vyhledávání emocionální sociální opory. Ženy, které otěhotněly, měly signifikantně vyšší skóre v užívání této strategie než ženy, které neotěhotněly (t = 2,3, p = 0,02).

Závěr:
Výsledky naší studie neukazují, že by prožívaná spokojenost či nespokojenost žen s různými oblastmi jejich života před léčbou neplodnosti metodami IVF/ICSI a při léčbě měla vliv na výsledek jejich léčby. Ukazuje se však, že ženy, které ke zvládání tíhy neplodnosti a její léčby využívají emoční podporu ve svém okolí (copingovou strategii Vyhledávání emocionální sociální opory), mají vyšší šanci na úspěch při svém prvním cyklu IVF/ICSI.

Klíčová slova:
životní spokojenost, copingové strategie, resilience, asistovaná reprodukce, IVF/ICSI

ÚVOD

Problematika možného vlivu psychických faktorů na úspěšnost léčby neplodnosti je především v zahraničí stále široce zkoumána. Vedle vlivu stresu (nejčastěji v jeho projevech úzkosti a deprese) [12, 13] na léčbu neplodnosti metodou IVF/ICSI (in vitro fertilizace / intracytoplazmatická injekce spermie), se zkoumá také možný vliv psychické odolnosti (resilience). Psychickou odolnost chápeme jako schopnost odolávat a adaptovat se na stresové situace [10]. Konkrétně se psychická odolnost odráží například v prožívané životní spokojenosti (well-being) člověka a schopnosti užívat adaptivní strategie pro zvládání (coping) stresu [15]. Některé výzkumy svědčí o jejich vlivu na výsledek léčby neplodnosti [10, 14, 16].

Copingové strategie jsou různé způsoby chování, kterými je možné zvládat nějakou stresovou situaci, v tomto případě neplodnost a její léčbu. Coping se tradičně rozlišuje na 1. coping zaměřený na problém (snaha řešit situaci, odstranit to, co působí stres) a 2. coping zaměřený na emoce (snaha vyrovnat se s emocionálním stavem, který v situaci ohrožení vznikl) [9]. Řada badatelů ale rozšiřuje toto dvojí rozlišení o další kategorie [2, 20], například o kategorii strategií, které jsou méně užitečné při snaze zvládat stres [4]. U neplodnosti pak považují někteří autoři [16, 21] za adaptivní strategie zvládání stresu strategie zaměřené na emoce.

Životní spokojenost je výsledkem hodnocení aktuální a celkové životní situace jedince [15]. Podle Fahrenberga [8] je spojena s deseti oblastmi života a individuální spokojeností s nimi. Z hlediska konceptu resilience předpokládáme, že pokud neplodný jedinec vykazuje „dobrou“ životní spokojenost navzdory infertilitě, má relativně vysokou toleranci stresu – psychickou odolnost [17].

Cílem našeho výzkumu tedy bylo zjistit, zda životní spokojenost a strategie zvládání stresu u žen ovlivňují úspěšnost jejich léčby za pomoci IVF/ICSI. Konkrétně jsme testovali celkovou životní spokojenost, spokojenost v manželství a partnerství, spokojenost s vlastním zdravím a adaptivní copingové strategie zaměřené na emoce: Akceptaci, Pozitivní reinterpretaci a Vyhledávání emocionální sociální opory.

SOUBOR A METODIKA

Tato prospektivní studie probíhala mezi lety 2010 až 2013 v Centru asistované reprodukce SANUS Pardubice. V tomto období byly pacient-ky, které šly na svůj první cyklus IVF/ICSI, požádány o vyplnění psychologických dotazníků – Dotazníku životní spokojenosti [8] a Cope Inventory [4] (přidán do studie roku 2012). Zahrnuty nebyly ženy starší než 35 let, ženy, které šly na cyklus s darovanými oocyty, a ženy, které nerozumí českému jazyku. Pacientky byly s průběhem a smyslem výzkumu vždy seznámeny za pomoci informovaného souhlasu. Dotazníky vyplňovaly klientky formou tužka-papír doma v období stimulace před odběrem oocytů. Následně byl sledován výsledek léčby těchto pacientek – potvrzení klinické gravidity.

Všechna data byla zpracována pomocí statistického programu SPSS 17.0 (IBM 2008, USA). K výsledným hodnotám jsme dospěli užitím t-testu, za statisticky významný výsledek byly považovány hodnoty p < 0,05.

Použité metody získávání dat

Dotazník životní spokojenosti [8] je standardizovaný dotazník, který obsahuje 10 škál, kde každá ze škál je složena ze sedmi tvrzení, pro která probandka vybírá své hodnocení na sedmibodové stupnici od „velmi nespokojena“ až po „velmi spokojena“. Vyšší skóre bodů znamená vyšší spokojenost v dané škále. Jednotlivé škály se týkají spokojenosti s vlastním zdravím (ZDR), spokojenosti v manželství a partnerství (MAN), spokojenosti s vlastní osobou (VLO), spokojenosti s prací a zaměstnáním (PAZ), spokojenosti s volným časem (VLC), spokojenosti s příbuznými a přáteli (PZP), spokojenosti s vlastními dětmi (DET – tuto škálu jsme vynechali), spokojenosti se sexualitou (SEX) a spokojenosti s finanční situací a bydlením (FIN a BYD). Výsledným součtem škál (ZDR, FIN, VLC, VLO, SEX, PZP, BYD) je pak celková životní spokojenost (SUM). Korelační koeficienty (Cronbachova α) škál leží mezi 0,8 a 0,9.

Cope Inventory (Coping Orientation to Problems Experienced) [4] je inventář měřicí strategie zvládání stresu (úvodní instrukci jsme specifikovali na zvládání stresu kolem neplodnosti a její léčby). Obsahuje 15 škál (COPE 1 – COPE 15) po čtyřech položkách, jednotlivé položky obsahují vždy nějaké tvrzení (např. „vzdávám se snahy získat to, co chci“) a pacientka zaškrtává na čtyřbodové stupnici od „toto nedělám nikdy“ až po „toto dělám skoro vždy“. Vyšší skóre bodů znamená častější užívání dané strategie. Inventář rozlišuje coping zaměřený na problém, coping zaměřený na emoce a spíše maladaptivní coping. K adaptivnímu copingu zaměřenému na emoce řadí strategie: Vyhledávání emocionální sociální opory (COPE 6), Pozitivní reinterpretace a růst (COPE 7) a Akceptace (COPE 8). Koeficienty reliability (Cronbachova α) se u jednotlivých škál pohybují v rozmezí od 0,9 (COPE 14) do 0,5 (COPE 13). Hodnotu nižší než 0,6 vykazuje pouze škála (COPE 13).

VÝSLEDKY

Mezi lety 2010 až 2013 vyplnilo Dotazník životní spokojenosti celkem 103 žen ze 123 oslovených (16 % odmítlo). Věkový průměr pacientek v tomto souboru byl 30,2 ± 2,8 let, průměrný počet let neplodnosti 2,2 ± 1,2. Klinické gravidity následně dosáhlo 52 žen (PR = 50,5 %). Výsledky ukázaly (tab. 1), že mezi ženami, které otěhotněly po prvním IVF/ICSI(n = 52), a ženami, které neotěhotněly (n = 51), není statisticky významný rozdíl v naměřených hodnotách celkové životní spokojenosti SUM (t = -0,9,p = 0,37) ani spokojenosti s vlastním zdravím ZDR (t = -0,6, p = 0,52). Podobně nebyl nalezen signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami v prožívané spokojenosti v manželství či partnerství MAN(t = -0,8, p = 0,44). Výsledky nesvědčí o vlivu celkové životní spojenosti ani jejích vybraných aspektů u ženy na výsledek prvního IVF/ICSI.

COPE Inventory vyplnilo mezi lety 2012 až 2013 celkem 82 žen z 95 oslovených (14 % odmítlo). Věkový průměr pacientek byl 31,1 ± 3,0 let s průměrnou délkou neplodnosti 2,3 ± 1,0. Klinické gravidity dosáhlo 36 žen (PR = 43,9 %). Výsledky (tab. 2) neprokázaly signifikantní rozdíl v naměřených hodnotách COPE 7 (t=-0,8, p=0,43) a COPE 8 (t=0,9, p = 0,36) u žen, které při prvním pokusu IVF/ICSI otěhotněly (n = 36), a žen, které neotěhotněly(n = 46). Statisticky významný výsledek se ale ukázal u adaptivní copingové strategie Vyhledávání emocionální sociální opory (COPE 6, obr. 1). Ženy, které otěhotněly, měly signifikantně vyšší skóre v užívání této strategie, než ženy, které neotěhotněly(t = 2,3, p = 0,02). Výsledky svědčí o vlivu strategie Vyhledávání emocionální sociální opory u ženy na úspěšnost jejího prvního IVF/ICSI.

DISKUSE

Vliv různých aspektů resilience na léčbu neplodnosti zůstává nejasný. Současné studie předpokládají, že strategie použité jednotlivcem k adaptaci na stres mohou spíše ovlivnit výsledky léčby než pouze sledované hladiny stresu [14]. V naší studii jsme se opřeli o předpoklad, že adaptivním způsobem, jak zvládat tíhu neplodnosti a její léčbu, jsou strategie zaměřené na emoce [16, 21]. Zkoumali jsme proto jednotlivě tři strategie, které Carver [4] řadí mezi obecně spíše adaptivní a zaměřené na emoce. Konkrétně tedy Akceptaci, Pozitivní reinterpretaci a Vyhledávání emocionální sociální opory. Z těchto tří strategií náš výzkum ukázal na vliv strategie nazvané Vyhledávání emocionální sociální opory u ženy na výsledek jejího prvního IVF/ICSI. Tento výsledek lze interpretovat tak, že žena, která se vyrovnává se stresem spojeným s neplodností a její léčbou takovým způsobem, že vyhledává porozumění a sdílí s někým své pocity (obr. 1), má poté větší šanci na otěhotnění při svém prvním IVF/ICSI. V praxi by to mohlo znamenat doporučit ženám vyhledávat emoční podporu před léčbou a při léčbě neplodnosti. Tento výsledek určitým způsobem potvrzují studie, ve kterých psychosociální intervence před léčbou neplodnosti pozitivně ovlivnila její výsledky [5, 7]. Pozitivní vliv adaptivní strategie zaměřené na emoce (strategie „nechat být“) potvrzuje i izraelský výzkum [16]. Některé studie ale naopak upozorňují na fakt, že výrazné vyjadřování emocí je spojeno s nižší úspěšností léčby IVF/ICSI [6, 14]. Domníváme se proto, že spojitost mezi copingovými strategiemi zaměřenými na emoce a výsledky léčby neplodnosti by měla být dále podrobněji zkoumána.

Výsledky našeho výzkumu dále neukázaly žádný vliv prožívané životní spokojenosti ani jejích vybraných aspektů (MAN, ZDR) u ženy na výsledky prvního IVF/ICSI. Tento výsledek je v souladu s některými předcházejícími výzkumy [1, 18]. Jiné studie ovšem svědčí o vlivu prožívané spokojenosti s vlastním zdravím [10] či negativním vlivu prožívané nespokojenosti v manželství [3] na výsledek léčby neplodnosti. Domníváme se, že zkoumání je zde ještě více než v předchozím případě (u copingu) limitováno především dotazníkovou formou získávání dat, kdy jsme odkázáni na ochotu a schopnost pacientek pravdivě posoudit sebe sama. Je zde totiž možné předpokládat snahu ze strany pacientek své výpovědi v dotazníku nadhodnocovat, aby „dokázaly“ své dobré fungování [1, 6], a to především v těch oblastech, které jsou psychosociální situací neplodnosti zvláště ohroženy (partnerský vztah a sexualita, spokojenost s vlastní osobou, v zaměstnání aj.) [11, 19].

Tento výsledek našeho výzkumu však může mít terapeutické implikace a být pozitivně interpretován jako „úlevný“ pro léčené ženy, že prožívání spokojenosti či nespokojenosti s různými oblastmi jejich života před léčbou IVF/ICSI nemá žádný dopad na výsledek jejich prvního pokusu o umělé oplodnění.

Naše otázka po možném vlivu psychologických faktorů na výsledek léčby ovšem nemá zastínit skutečnost, že neplodnost a její léčba mohou mít dopad na spokojenost žen a představují velkou psychickou zátěž. Snaha o snížení této zátěže a psychická podpora léčeným párům je pak vždy cenná a přínosná sama o sobě – ať již ovlivní výsledek léčby, či nikoli.

Za hlavní limity naší práce pak považujeme menší vzorek pacientek a nemožnost kontrolovat všechny intervenující proměnné. Kromě podrobnějšího prozkoumání vlivu strategií stresu zaměřených na emoce, bychom za zajímavé považovali zahrnout do studie i celé páry, nikoli pouze ženy.

ZÁVĚR

Naše studie svědčí o vlivu adaptivní strategie zvládání stresu (Vyhledávání emocionální sociální opory) na úspěch ženy při jejím prvním cyklu IVF/ICSI. Tato copingová strategie se vyznačuje vyhledáváním porozumění a emoční podpory od blízkých lidí. U ostatních sledovaných proměnných (COPE 7, COPE 8, SUM, ZDR, MAN) jsme nenalezli signifikantní rozdíl v naměřených hodnotách mezi ženami, které otěhotněly, a ženami, které při prvním IVF/ICSI neotěhotněly.

Poděkování

MUDr. Šárce Novotné, MUDr. Janu Vodičkovi, MUDr. Ctiboru Provazníkovi, Mgr. Milanovi Bartošovi a Lucii Hejhalové děkujeme za pomoc při realizaci výzkumu.

PhDr. et Mgr. Gabriela Ďurašková

17. listopadu 596

562 01 Ústí nad Orlicí

e-mail: gabriela.duraskova@gmail.com