Analgezie u porodu v České republice v roce 2011 z pohledu studie OBAAMA-CZ– prospektivní observační studie

Overview

Cíl studie:
Cílem této národní observační studie bylo zjistit aktuální anesteziologickou praxi v rámci tlumení porodní bolesti anesteziologem v České republice (ČR).

Typ studie:
Prospektivní observační národní studie.

Pracoviště:
Celkem 49 pracovišť v ČR podávajících analgezii v peripartálním období.

Materiál a metoda:
Oslovili jsme 97 pracovišť v České republice s cílem zachytit všechna podání anesteziologické péče v peripartálním období v listopadu 2011. Data byla zadávána do elektronického záznamu s dvěma částmi (Demografie 2010 a Podání analgezie) v databázi TrialDB (Yale University, upraveno IBA MU, ČR). Demografická národní data byla získána dotazem na ÚZIS. Pro analýzu dat byl použit software SPSS 22.

Výsledky:
Do studie bylo zařazeno 1943 případů ze 49 participujících center (50,5 %) v ČR. Bylo zaznamenáno 579 podání epidurání analgezie u vaginálního porodu (12,1 %). Na populaci a centra vážený odhad zastoupení epidurální analgezie byl stanoven na 12,5 % (95 % CI: 10,6–14,4%). Konverze epidurální analgezie na následný císařský řez byla v 17,3 % případů. Epidurální analgezie byla nejčastěji aplikována Tuohy jehlou G18 (97,8 %), s následným zavedením epidurálního katétru G20 (95,7 %), mediálním přístupem (98,8 %), vleže na boku (76,7 %) a metodou ztráty odporu (94,3 %). Všechny aplikace epidurální analgezie byly zahájeny iniciálním bolusem, jen ve 28,2 % případů bylo pokračováno kontinuálním podáváním. Vždy byla aplikována směs lokálního anestetika se sufentanilem v dávce 3–10 µg. Z lokálních anestetik byl nejčastěji použit bupivakain (80,7 %), následován levobupivakainem (12,6 %). Medián koncentrace bupivakainu i levobupivakainu byl 0,125 % (min. 0,1 %; max. 0,3 %). Nejčastější komplikací epidurální analgezie byla opakovaná punkce (21,2 %), krev v katétru (1,4 %), krev v jehle (1,2 %), nechtěná punkce dury mater (0,7 %) a přechodné parestezie (0,5 %).

Závěr:
V porovnání s dříve publikovanými daty jsme zaznamenali trend ke snížení incidence epidurální analgezie u porodu v ČR.

Klíčová slova:
porodní analgezie, epidurální analgezie, národní studie, Česká republika

ÚVOD

Díky soustavnému, více než 20letému, úsilí týmu doc. Antonína Pařízka disponuje Česká republika poměrně realistickým obrazem rozšíření jednotlivých anesteziologických technik používaných v peripartálním období na jejím území. Dotazníkové akce byly v této periodě rea-lizovány opakovaně v různých intervalech, a to od roku 1993, tedy po roce 1989, kdy se porodnická anestezie a analgezie v České republice postupně stává srovnatelnou se západními zeměmi. Takto byla a jsou shromažďována základní data o množství a způsobech poskytované anesteziologické i porodnické péče, naposledy za rok 2013. Tyto retrospektivní dotazníkové studie poskytují určitý obraz o trendech v porodnické anestezii a analgezii v České republice v posledních dvou dekádách [7, 8]. Neposkytují však detailní vhled do reálné anesteziologické praxe na porodním sále.

Expertní skupina pro porodnickou anestezii a analgezii při České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ESPAA při ČSARIM), od roku 2014 transformovaná na Sekci porodnické anestezie a analgezie (SPAA ČSARIM), si vytyčila jako svůj hlavní cíl zlepšení anesteziologické praxe na porodním sále. Již v prvním roce své činnosti, v roce 2011, vytvořila projekt, který si kladl za cíl pomocí národní studie „Obstetric Anaesthesia and Analgesia Month Attributes in the Czech Republic“ (OBAAMA-CZ) zmapovat aktuální stav anesteziologické praxe na českém porodním sále [13, 14], a pokusit se tak doplnit obraz o české porodnické anestezii o detailní pohled.

Ačkoli aktuálně neexistuje odbornými společnostmi přijatý doporučený postup pro medikamentózní tlumení porodní bolesti v České republice, praxe podle dostupných informací variuje od systémové analgetizace (oxid dusný, nalbufin, paracetamol, spazmolytika) či regionálních blokád (paracervikální, pudendální) v rukou porodníka [7, 8, 16] přes systémové opioidy (remifentanil) [4] až po nejúčinnější analgezii v podobě neuroaxiální blokády, vše v rukou anesteziologa (epidurální, kombinovaná subarachnoidální/epidurální) [7, 8]. Ve světě je za zlatý standard považována epidurální analgezie [2].

Zejména remifentanil, opioidní čistý µ-agonista, je považován díky své unikátní farmakokinetice za účinnou alternativu v případě nedostupnosti či kontraindikace epidurální analgezie u nás i ve světě [4, 11].

Pro obsáhlost dat získaných studií OBAMA-CZ jsme závěrečnou práci rozdělili na více publikací zveřejněných v roce 2014, část týkající se anesteziologické praxe u císařského řezu byla publikována v časopise Anesthesia and Analgesia [13], část popisující anesteziologickou praxi v časném pooperačním období v časopise Anesteziologie a intenzivní medicína [14].

Aktuálně předkládaná práce si klade za cíl podrobně popsat anesteziologickou praxi při podávání analgezie u porodu.

MATERIÁL A METODY

Projekt byl schválen Etickou komisí pro multicentrické studie Fakultní nemocnice Brno. Vzhledem k charakteru studie nebyl od pacientek vyžadován informovaný souhlas se zařazením do studie, jen s anonymním zpracováním klinických dat. Studie byla zaregistrována v mezinárodní databázi klinických studií ClinicalTrials.gov pod identifikačním číslem NCT01830218. Cílem této observační prospektivní studie bylo popsat stávající anesteziologickou praxi na porodním sále v České republice (ČR). Předkládaná část je zaměřena na analgezii u porodu, kterou podává anesteziolog.

Bylo osloveno všech 97 oddělení poskytujících porodnickou anestezii a analgezii v ČR (10 univerzitních nemocnic, 8 krajských a 79 lokálních) (obr. 1), a to nejprve e-mailem a následně osobním kontaktem telefonicky, s žádostí o zapojení pracoviště do jednoměsíčního projektu sledování anesteziologické praxe v peripartálním období (OBstetric Anaesthesia and Analgesia Month Attributes in Czech Republic, OBAAMA-CZ ). Centra vstoupila do projektu prostřednictvím elektronické přihlášky na webových stránkách studie (obaama.registry.cz). Projekt byl podpořen a zaštítěn Českou společností anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM). Studijním obdobím byl měsíc listopad 2011.

Studijní databáze byla založena na strukturovaném dotazníku vytvořeném řídícím výborem studie OBAAMA-CZ (Steering Committee). On-line databáze byla vytvořena Institutem biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity (IBA, MU) na základě standardizovaného software TrialDB (Yale University, USA) a je dostupná na adrese obaama.registry.cz. Zkušební provoz databázového systému byl zahájen ve čtyřech univerzitních nemocnicích po dobu jednoho týdne v září 2011. Elektronický studijní záznam (eCRF) se skládal ze dvou částí. První část byla tvořena demografickými a souhrnnými údaji pro každé ze zúčastněných porodnických pracovišť za rok 2010. Tyto položky byly následně porovnány s daty ze studijního měsíce listopadu 2011 pro kontrolu reprezentativnosti dat. Prospektivní část studie byla určena pro všechny konsekutivní případy podání porodnické anestezie a analgezie na zúčastněných pracovištích v listopadu 2011. Každý záznam anesteziologické péče v peripartálním období obsahoval následující části: demografické údaje, anamnézu rodičky, informace o způsobu porodu a případné poporodní anesteziologické péči (včetně indikace výkonu, času operace, typu anestezie a podrobných informací o způsobu provedení a případných komplikacích). Detailně je struktura elektronického studijního záznamu dostupná na: https://trials.cba.muni.cz/trialdb2/interface_forms/login_obaama.asp.

Statistická analýza

Data byla sumarizována s použitím absolutní a relativní četnosti (spolu s 95% intervalem spolehlivosti) pro kategoriální proměnné a mediánu a rozsahu hodnot pro spojité charakteristiky. Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny rozdíly v distribuci anesteziologických technik mezi jednotlivými centry daného typu, byl aplikován na populaci odhad incidence epidurální analgezie vážený přes zastoupení typů center. Záznamy z různých typů zúčastněných center (fakultní, krajské a lokální) byly váženy na základě populačních dat. Populační data byla získána z databáze Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku České republiky (ÚZIS, (http://uzis.cz; získána dotazem na: uzis@uzis.cz). Dříve publikovaná data Pařízkem et al. [6, 8] incidence epidurální analgezie byla srovnána s 95% intervalem spolehlivosti populačně váženého odhadu k získání statistické významnosti rozdílu; pokud není hodnota předchozí studie obsažena v 95% intervalu spolehlivosti aktuálního odhadu, je to analogické k zamítnutí nulové hypotézy na hladině významnosti α = 0,05 jednovýběrovým binomickým testem. Analýza byla počítána použitím software SPSS 22 (IBM Corporation, Armonk, NY).

VÝSLEDKY

Studie se zúčastnilo 49 porodnických pracovišť (50 anesteziologických) poskytujících anestezii a analgezii v peripartálním období z 97 v ČR (obr. 1). Osm center bylo univerzitních (16,3 %; 80,0 % z 10), osm krajských (16,3 %; 100% z 8)a 33 lokálních (67,3%; 41,8% ze 33). Ačkoli z hlediska počtu zúčastněných center bylo ve studii zařazeno jen něco málo přes 50 % pracovišť, z pohledu podílu narozených dětí v ČR v listopadu 2011 zúčastněná centra pokryla 60 % všech porodů (4787 z 8044 narozených). Anesteziologické služby (anestezie u císařského řezu, porodní analgezie, časná poporodní anestezie) byly podávány v režimu 24/7 ve 41 centrech (83,7 %). Anesteziologický tým vyhrazený jen pro požadavky porodního sálu byl k dispozici na 22 pracovištích (44,9 %). Všechna centra deklarovala možnost podání epidurální analgezie, dvě současně možnost podání analgezie remifentanilem (4 %) a jedno možnost podání kombinované epidurální-subarachnoidální analgezie (2 %).

Ve studijním období (listopad 2011) bylo na zúčastněných pracovištích 4787 porodů, z nichž u 1943 byly podány anesteziologické služby (40,6 %). Pro tlumení porodní bolesti byla podána výhradně epidurální analgezie, jiná nebyla ve sledovaném období zaznamenána. Aplikováno bylo 579 epidurálních analgezií (12,1 %). Na populaci a centra vážený odhad zastoupení epidurální analgezie byl stanoven na 12,5 % (95% CI: 10,6–14,4%). V roce 2010 byla incidence epidurální analgezie získaná z demografické části studie OBAAMA-CZ 13,2 %, což není statisticky významně rozdílné oproti listopadu 2011 (obr. 2).

Kombinace epidurální analgezie s dalšími výkony v peripartálním období je uvedena v tabulce 1. Konverze epidurální analgezie na následný císařský řez byla v 17,3 % případů. Základní charakteristika souboru rodiček s epidurální analgezií je uvedena v tabulce 2. Charakteristika kohorty novorozenců narodivších se po aplikaci epidurální analgezie matce je uvedena v tabulce 3.

Indikace a časování aplikace epidurální blokády

Nejčastější indikací pro aplikaci epidurální analgezie bylo přání samotné rodičky (393; 67,9 %), dále to bylo doporučení porodníka (298; 51,5 %) nebo porodní asistentky (79; 13,6 %). Pouze ve 47 případech (8,1 %) to bylo na podkladě zdravotní indikace. Časně, tedy při malém porodním nálezu (0–2 cm dilatace čípku) bylo zavedeno 71 blokád (12,3 %). Při porodním nálezu dilatace děložního čípku 2–6 cm to bylo 501 aplikací (86,5 %; 156 při 3 cm; 232 při 4 cm; 80 při 5 cm; 23 při 6 cm). Na pokročilém nálezu (7 cm – lem) to bylo 7 aplikací (1,2 %).

Metody použité při aplikaci epidurální blokády

Epidurální analgezie byla aplikována prostřednictvím Tuohy jehly G18 v 566 (97,8 %) případech, ve zbývajících byla použita Tuohy jehla G20. Prodloužená verze jehly byla použita ve čtyřech případech (0,7 %).

Epidurální katétr G20 byl zaveden v 554 případech (95,7 %). Jiný než mediální přístup (572; 98,8 %) dosažení epidurálního prostoru byl použit pětkrát paramediální a třikrát laterální. Aplikace epidurální blokády byla provedena většinou v poloze vleže na boku (444; 76,7 %), ve zbytku případů vsedě. Většinou bylo odhadované místo punkce lokalizováno v úrovni obratlů L1–L4 (554; 95,7 %), nad úrovní L1 bylo aplikováno 19 blokád (3,3 %), pod úrovní L4 6 blokád (1,0 %). Většinou byla použita pro detekci epidurálního prostoru metoda ztráty odporu, a to v 546 případech (94,3 %), často v kombinaci s metodou pocitu prostupu žlutým vazem (66; 11,4 % ) či metodou visící kapky (23; 4,0%).

Lékaři se zkušeností do dvou let praxe, tedy ve specializační přípravě bez absolvování kmenové zkoušky, podali 55 blokád (9,5 %). Lékaři s praxí 2–5 let pak podali 111 blokád (19,2 %).

Způsoby podání a léčiva použitá pro podání epidurální blokády

Všechny aplikace epidurální analgezie byly zahájeny iniciálním bolusem. Ve 163 případech se pokračovalo kontinuálním podáváním (28,2 %). U 43 případů byl podán více než jeden bolus (7,4 %).

Vždy byla aplikována směs lokálního anestetika se sufentanilem v dávce 3–10 µg. Z lokálních anestetik byl nejčastěji použit bupivakain (467; 80,7 %), následován levobupivakainem (73; 12,6 %) a ropivakainem (39; 6,7 %). Medián koncentrace bupivakainu i levobupivakinu byl 0,125 % (min. 0,1 %, max. 0,3 %). Medián koncentrace ropivakainu byl 0,2 % (min. 0,12 %, max. 0,2 %).

Komplikace spojené s aplikací epidurální blokády

Opakovaný transdermální vpich byl nejčastější komplikací aplikace epidurální blokády, kdy dva pokusy byly zaznamenány u 91 případů (15,7 %), tři a více pokusů bylo učiněno u úspěšného podání ve 32 případech (5,5 %), celkem tedy incidence této komplikace byla 21,2 %.

Incidence jiných komplikací spojených s aplikací epidurální blokády byla 4 % (23 případů). Krev v katétru zkomplikovala 8 aplikací (1,4 %), krev přítomná v jehle 7 aplikací (1,2 %), nechtěná perforace dury mater 4 případy (0,7 %), přechodné parestezie 3 případy (0, 5%) a selhání blokády bylo zaznamenáno v 1 případě (0,2 %).

DISKUSE

Od první alarmující zprávy Kralerta [3], který v roce 1985 informoval odbornou veřejnost o neutěšeném stavu tlumení porodní bolesti v ČR, přicházejí pozitivní zprávy o rozšíření zejména epidurální analgezie na českých porodních sálech z pera týmu Pařízka et al. [7, 8]. Tento trend, zřejmě způsobený probíhajícím kontinuálním vzděláváním v této oblasti (organizovaným především doc. Pařízkem), byl, zdá se, na svém vrcholu v roce 2009, kdy je publikována incidence epidurální analgezie u porodu 17,5 % [8]. Následné publikace se shodují ve statisticky významném snížení incidence. Trend vývoje použití epidurální analgezie u porodu zachycuje obr. 2. Zda půjde o trend setrvalý, může napovědět výsledek dotazníkového průzkumu realizovaného v roce 2013 Pařízkem et al. a zejména studie OBAAMA-INT plánovaná na rok 2015.

Významnou výhodou předkládané práce je skutečnost, že podle našeho zjištění nebyla do současnosti v České republice publikována práce zabývající se anesteziologickou praxí při tlumení porodní bolesti zahrnující všechny konsekutivní případy ve studijním období na zapojených centrech.

Důležitým zjištěním studie OBAAMA-CZ je skutečnost, že dostupnost anesteziologické péče pro porodní sál v nepřetržitém provozu je více než 80 % a takřka 45 % pracovišť má tým dedikovaný jen pro porodní sál. Ze zapojených pracovišť deklarovalo možnost podání epidurální analgezie 100 %. I ve srovnání s vyspělou západní Evropou a USA nejde o čísla zanedbatelná, o to více zaráží rozdíl v incidenci podání epidurální blokády, která se v těchto zemích pohybuje mezi 40-85 % (Švédsko, Belgie, USA). Srovnatelnou incidenci s naší, tedy 12,5%, získáme pohledem do Německa s incidencí 17,5 % [6].

Nezpochybnitelnou skutečností je velká homogenita podávané péče v rámci ČR zachycená studií OBAAMA-CZ, zřejmě daná historicky vedením vzdělávání v této oblasti anesteziologické péče z jednoho centra, což lze považovat za určitou konkurenční výhodu při případném rozvoji dalších metod a aktualizaci informací [8].

Zajímavou skutečností je naproti tomu absence alternativních metod tlumení porodních bolestí anesteziologem ve sledovaném období. U oxidu dusného (Entonox) a nalbufinu je to zřejmě dáno skutečností, že tato metoda je převážně v rukou porodníků [16]. U velmi slibné metody podání remifentanilu naproti tomu jde o metodu alternativní k epidurální blokádě a je k ní na pracovištích, které deklarují její dostupnost (2 v OBAAMA studii), přistupováno v případě kontraindikace epidurální blokády [4]. Absolutní kontraindikace podání epidurální analgezie není příliš častá. Na druhou stranu, jakkoli je analgetická účinnost remifentanilu u porodu vyšší oproti jiným systémově podávaným analgetikům (paracetamol, oxid dusný, petidin, nalbufin), kvalit epidurální analgezie nedosahuje, a ta tak zůstává „zlatým“ standardem [4].

Možným společným jmenovatelem absence či nízké incidence aplikace analgezie metodami Parturient Controlled Epidural Analgesia (PCEA) či Remifentanil Parturient Controlled Analgesia (rPCA) může být malá penetrace infuzních pump vybavených režimem Patient Controlled Analgesia (PCA). Možnou limitací může být jednak hledisko ekonomické (20 000 až 40 000 Kč za pořízení software či nové pumpy, zdroj B. Braun a AMV) a na druhé straně to může být dislokace těchto pump pro výkony s předpokládanou silnou pooperační bolestí v rámci Acute Pain Service konkrétního pracoviště [15].

Důvodem pro absenci použití kombinované epidurálně-subarachnoidální techniky může být malá zkušenost s touto technikou v rámci ČR, kde její použití deklaruje pouze jedno pracoviště, dále to může být i nejasný benefit této metody, kdy sice spojuje výhody, ale i nevýhody obou metod, jak ostatně ukazuje i recentní metaanalýza Heesena et al. [1].

Incidence komplikací přímo spojených s podáním epidurální analgezie je nízká, pokud odečteme opakovaný transdermální vpich při aplikaci analgezie, kdy naopak více než 20% incidence je častá, avšak může být způsobena skutečností, že více než jednu čtvrtinu blokád podali anesteziologové bez specializované způsobilosti. Ostatní komplikace mají překvapivě nízkou četnost ve srovnání s incidencí uváděnou v jiných pracích. O příčině této skutečnosti se lze jen dohadovat, zejména v kontextu, kdy selhání blokády bylo popsáno jen v jednom případě. Často uváděná postpunkční cefalea byla v rámci naší studie zaznamenána jen ve vztahu k anestezii u císařského řezu [5, 13]. Nechtěná punkce dury mater má v porodnické populaci incidenci 1–5 % [9], v naší studii je to pouze v 0,7 % případů. Při přibližně 80% pravděpodobnosti vzniku postpunkční cefaley lze odhadovat v této kohortě 3 (0,5 %) takto vzniklé komplikace [9].

Za jednu z možných komplikací a v raných pracích věnujících se epidurální analgezii často uváděnou komplikací byla vyšší incidence následných císařských řezů či instrumentálních porodů. Protože v ČR se dominantně používá koncentrace bupivakainu či levobupivakainu 0,125 %, není tato obava namístě, jak ostatně 17% incidence konverze vaginálního porodu s epidurální analgezií na císařský řez potvrzuje. V celé české populaci je aktuálně 24% incidence císařských řezů [13]. Tuto obavu vyvrací i aktuální metaanalýza Cochranovy databáze [12].

Protože epidurální analgezie je plánovaným výkonem většinou bez jasné zdravotní indikace k jejímu provedení, není překvapivé, že drtivou většinu výkonů iniciuje pacientka sama (takřka 68 %) v konsenzu s porodníkem, porodní asistentkou a anesteziologem, jak ukazuje studie OBAAMA-CZ.

Negativní vliv podané epidurální analgezie na novorozeneckou poporodní adaptaci byl opakovaně vyvrácen a naše práce je také potvrzuje [10]. Další často pokládanou klinickou otázkou je časování aplikace epidurální blokády podle porodního nálezu ve vztahu k dalšímu průběhu porodu. Z naší studie plyne vysoká variabilita porodního nálezu v době aplikace epidurální analgezie (0 cm až lem). Ani nejnovější metaanalýza Cochranovy databáze nenachází zhoršení v kterémkoli parametru průběhu porodu ve vztahu k zahájení epidurální analgezie [12].

Za limitaci studie může být považována délka studijního období a počet zařazených pacientek. Tuto limitaci podle našeho soudu vyvažuje prospektivní design studie a zařazení všech rodiček jednotlivých center do studie (all consecutive). V porovnání s jinými publikovanými pracemi tato limitace není příliš významná [7, 8]. Další limitací může být účast jen poloviny center, které však reálně pokrývají takřka dvě třetiny porodů v České republice. Velká porodní centra (univerzitní a krajská) byla pokryta téměř úplně (88,9 %). I s výše uvedenými limitacemi lze studii považovat při uplatnění statistického vážení podle typů center za populačně průřezovou pro odhady incidence podávání epidurální blokády. V neposlední řadě je limitací absence možnosti srovnání trendů v oblasti aplikace porodní analgezie, vyjma incidenčních, s jinými publikovanými pracemi na stejné téma v České republice, kterou by mohly rozptýlit další studie na podobné téma se specifickým zaměřením, zejména studie OBAAMA-INT plánovaná na rok 2015 (obaama.registry.cz).

ZÁVĚR

V porovnání s dříve publikovanými daty jsme zaznamenali trend ke snížení incidence epidurální analgezie a absenci alternativních metod tlumení bolesti u porodu v ČR v rukou anesteziologa.

Studie byla ve formě posteru prezentována na kongresu Euroanaesthesia 2013 v Barceloně, Španělsko. Část studie OBAAMA-CZ věnující se anestezii u císařského řezu byla publikována v roce 2014 v časopise Anesthesia and Analgesia. Část studie věnující se anestezii v časném poporodním období byla publikována v roce 2014 v časopise Anesteziologie a intenzivní medicína.

Studie byla zaregistrována v mezinárodní databázi klinických studií ClinicalTrials.gov pod identifikačním číslem NCT01830218.

Článek vznikl s podporou grantu MZ ČR IGA NT/13906-4/2012.

Členové studijní skupiny OBAAMA-CZ

Čermák Miroslav (Břeclav), Dolejšková Milada (České Budějovice), Pradeniaková Andrea (Český Krumlov), Černý Vladislav (Domažlice), Longin Pavel (Havlíčkův Brod), Čupera Jaroslav (Ivančice), Dolejšová Kořenová Monika (Jihlava), Kos Zdeněk (Karlovy Vary), Krátka Elena (Kyjov), Kozár Petr (Nové Město na Moravě), Zemánek Vladimír (Boskovice), Kopečková Martina (Benešov), Bárta František (Pelhřimov), Piksa Tomáš (Písek), Dušek Petr (Přerov), Perk Josef (Rokycany), Abosi Alexander (Sokolov), Němcová Barbora (Teplice), Svoboda Pavel (Třebíč), Zemková Petra (Uherské Hradiště), Doležel Milan (Vsetín), Šprinclová Iva (Znojmo), Smilek Miroslav, Kolář Martin, Urbánková Šárka, Valníčková Jitka (Praha), Zajíček Miroslav (Karviná-Ráj), Dizonová Šárka (Kolín), Murlová Marcela (Kroměříž), Bělič Jan (Rumburk), Beneš Jan (Ústí nad Labem), Štourač Petr, Seidlová Dagmar, Pšikalová Šárka, Foltýnová Adéla (Brno), Kesslerová Ludmila (Litoměřice), Kis Pisti Štefan (Ostrava), Beran Tomáš, Chovancová Iveta (Praha), Bezděk Roman (Nový Jičín), Matulová Jolana (Opava), Mrozek Zdeněk, Kirchnerová Martina (Olomouc), Kozlík Pavel (Rakovník), Mlčoch Tomáš (Jičín), Gabrielová Ivana (Liberec), Herold Ivan (Mladá Boleslav), Fořtová Magdalena (Pardubice), Turek Radovan, Krysta Stanislav (Zlín), Dvořák Jiří (Slaný), Čikl Josef (Šumperk), Prchlík Radovan (Tábor), Kopecká Markéta (Praha), Silová Xénia (Hradec Kralové), Klozová Radka, Zenkner Valter, Baričiaková Anna (Praha), Vopelková Marie (Vyškov), Bláha Jan, Nosková Pavlína, Marusičová Patricie, Kubátová Jana, Ulrichová Jitka (Praha), Jarkovský Jiří, Schwarz Daniel, Brožová Lucie, Zelinková Hana (Brno).

MUDr. Petr Štourač, Ph.D.

Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny

Fakultní nemocnice Brno

Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

Jihlavská 20

625 00 Brno

e-mail: petr.stourac@gmail.com