Je nález hyperplazie či polypu děložní dutiny automatickou indikací k biopsii?

Overview

Cíl studie: Cílem naší práce byla analýza souboru pacientek doporučených k biopsii endometria. Vyhodnotit ultrazvukový nález hyperplazie/polypu, symptomatologii pacientek v souvislosti s výsledky definitivní histologie, určit míru závažnosti jednotlivých proměnných v souvislosti s detekcí prekancerózy/karcinomu. Díky komplexnosti dat identifikovat ženy, které jsou vhodné pro konzervativní postup.

Typ studie: Unicentrická retrospektivní observační studie.

Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno.

Metodika: Zařazeny byly všechny pacientky ve věku vyšším než 50 let, které podstoupily na naší klinice v období let 2017–2018 operační biopsii endometria (n = 754). Sledovali jsme důvody indikace k biopsii, věk pacientek v době zákroku a při nástupu menopauzy,

přítomnost rizikových faktorů vzniku prekancerózy/karcinomu děložního těla (hypertenze, diabetes mellitus, užívání tamoxifenu), počet porodů a těhotenství, symptomy, ultrazvukový popis děložní dutiny, výsledek histologického vyšetření, peroperační a pooperační komplikace.

Výsledky: Perimenopauza – medián výšky endometria u benigní i maligní histologie byl 8 mm (p = 0,448), medián největšího rozměru polypu byl 18 mm. Všechny pacientky s prekancerózou/malignitou byly symptomatické nepravidelným/nadměrným krvácením, žádná malignita nebyla nalezena v polypu. Postmenopauza – medián výšky endometria u benigní histologie byl 7 mm oproti 16 mm při prekanceróze/malignitě (p < 0,001), medián největšího rozměru polypu byl u obou histologií shodný (13 mm, p = 0,274). Riziko přítomnosti malignity bylo více než trojnásobné při krvácení oproti asymptomatickým pacientkám v případě hyperplazie i polypu (OR 3,39; 3,79). U asymptomatických pacientek bylo riziko přítomnosti karcinomu obdobné pro vybrané cut-off (5, 8 a 12 mm), statisticky významné pouze pro 12 mm (OR 3,54), zatímco u symptomatických pacientek bylo riziko vysoké u všech cut-off, nicméně při širokých intervalech spolehlivosti, statisticky významné pro cut-off 8 mm (minimálně 3,58) a 12 mm (minimálně 4,94).

Závěr: Prokázali jsme, že symptomatologie je silným rizikovým faktorem přítomnosti prekancerózy/malignity u pacientek s nálezem hyperplazie či polypu endometria. Samotná výška endometria či velikost polypu u asymptomatických pacientek nehraje hlavní roli. Ultrazvuk sám o sobě nemá dostatečnou přesnost pro detekci, či dokonce screening karcinomu endometria. Doporučujeme konzervativní postup, sledování změn ultrazvukového obrazu a symptomatologie pacientky v čase.

Klíčová slova:

hyperplazie endometria – hysteroskopie – karcinom endometria – korporální polyp – postmenopauzální krvácení – separovaná abraze

ÚVOD

Hyperplazie endometria a korporální polyp jsou poměrně běžné nálezy, které můžeme pomocí ultrazvukového (UZ) vyšetření detekovat u 10–20 % pacientek po menopauze [2, 11]. Vzhledem k dostupnosti ultrazvukového vyšetření se dostáváme do situace, že jsou často objeveny náhodně u asymptomatické pacientky a pro obavy z malignity indikovány k bioptické verifikaci. Ženy tak podstupují i opakovaně zákroky (separovaná abraze a/nebo hysteroskopie), které mohou v některých případech vést k závažným peroperačním či pooperačním komplikacím (iatrogenní perforace dělohy, poranění okolních orgánů, krvácení, infekce, fluid-overload syndrom, anesteziologické komplikace atd. [6, 11]).

Při popisu endometria v UZ obraze využíváme terminologii navrženou mezinárodní skupinou pro endometriální tumory IETA (International Endometrial Tumor Analysis), která si dala za cíl sjednotit názvosloví pro lepší reprodukovatelnost nálezů především pro účely klinických studií [12]. Kromě samotné výšky endometria popisujeme echogenitu, heterogenitu, pravidelnost a neporušenost endo-myometriální junkce, vaskularizaci, přítomnost a charakter tekutiny v děložní dutině. Některé z těchto znaků nás mohou upozornit na přítomnost maligního procesu lépe než pouhá detekce fokální léze (polypu) či měření výšky endometria v UZ obraze [4].

Průměrná výška endometria u postmenopauzálních žen je 3–5 mm, o hyperplazii pak obvykle mluvíme, pokud je sliznice ≥ 5 mm [11, 15]. Při této výšce endometria u symptomatické pacientky je riziko nádoru 7 %, u pacientky asymptomatické je srovnatelné riziko až při endometriu > 11 mm [15]. Medián výšky endometria u karcinomu je 17–20 mm a v 75–90 % případů se projevuje krvácením nebo špiněním [7, 15, 17]. V České republice neexistuje jednotné doporučení zabývající se touto problematikou, a většina gynekologů se proto drží striktní hranice 5 mm nebo jedná empiricky. V doporučeném postupu pro ultrazvukový staging karcinomu endometria [7] autoři zmiňují jen nutnost bioptické verifikace pacientek s postmenopauzálním krvácením a endometriem nad 3 mm [6].

Polyp je definován jako lokalizovaná hypertrofie endometriální tkáně tvořená žlázkami, stromatem a cévami obklopená epitelem [2]. Riziko malignity v polypu se celkově udává kolem tří procent [2, 16]. Výrazně vyšší riziko je u žen postmenopauzálních (5 %) oproti premenopauzálním (1 %) a dále u pacientek s krvácením či špiněním (5 %) oproti asymptomatickým (2 %) [16]. Ani u polypu neexistuje v České republice jednotné doporučení, kdy jej biopticky ověřovat, a část gynekologů takovou pacientku bez ohledu na symptomatologii referuje k histologické verifikaci, druhá část zvolí empiricky konzervativní postup.

Cílem naší práce bylo identifikovat důvody, pro které byly pacientky referovány na naši kliniku k bioptickému ověření endometria. Vyhodnotili jsme výsledky histologie z pohledu výskytu prekancerózy a zhoubného nádoru dělohy u perimenopauzálních a postmenopauzálních pacientek ve věku vyšším než 50 let. Z pohledu ultrazvukového nálezu hyperplazie nebo polypu jsme zhodnotili senzitivitu a specificitu pro vybrané cut-off výšky endometria či velikosti polypu v detekci prekancerózy, karcinomu u asymptomatických a symptomatických pacientek. K nálezu prekancerózy a karcinomu děložní dutiny jsme vztáhli konkrétní ultrazvukový nález (hyperplazie/polyp) a zaznamenali symptomatologii dané pacientky. Díky těmto kritériím a komplexnosti klinického obrazu jsme se v závěru pokusili identifikovat ženy, které jsou vhodné pro konzervativní postup – místo biopsie pouhé sledování změny UZ obrazu v čase a/nebo vyčkávání na klinické projevy.

METODIKA A SOUBOR PACIENTEK

Jedná se o retrospektivní studii, do které byly zařazeny konsekutivně všechny pacientky starší než 50 let, které podstoupily separovanou abrazi (SA) nebo hysteroskopii (HSK) od ledna 2017 do prosince 2018 na Gynekologicko-porodnické klinice FN Brno a LF MU. Pacientky byly rozděleny do dvou skupin. V první se jednalo o perimenopauzální ženy, u kterých uplynulo méně než rok od poslední menstruace v době zákroku, a druhá skupina byly postmenopauzální ženy, u kterých uběhl více než rok od poslední menstruace v době zákroku. U obou skupin jsme sledovali důvody indikace k biopsii, věk pacientek v době zákroku a v době menopauzy (pouze u druhé skupiny), přítomnost rizikových faktorů vzniku prekancerózy a karcinomu děložního těla (hypertenze, diabetes mellitus, užívání tamoxifenu), počet porodů a těhotenství, symptomy (krvácení, špinění), UZ popis děložní dutiny (výška endometria, přítomnost polypu a jeho velikost), výsledek histologického vyšetření, peroperační a pooperační komplikace.

Metodika předoperačního UZ vyšetření

Každá pacientka podstoupila transvaginální ultrazvukové vyšetření maximálně 21 dní před přijetím na kliniku k provedení hysteroskopie a/nebo separované abraze. Ultrazvukové vyšetření prováděli lékaři s kmenem či ukončenou specializací v oboru gynekologie a porodnictví v rámci vyšetření pacientek na všeobecné příjmové ambulanci. Každé ultrazvukové vyšetření bylo popsáno v písemné zprávě, tyto záznamy byly použity pro analýzu studie. Popisy ultrazvukového obrazu a zpráva z vyšetření vycházely ze standardů užívaných na naší klinice podle IETA terminologie [12]. Během ultrazvukového vyšetření byla děloha hodnocena v sagitální rovině (hrdlo – istmus – tělo – fundus) od jednoho rohu ke druhému a v transverzálním řezu od hrdla k fundu, byla hodnocena děložní dutina, myometrium, cervix [7]. Za hyperplazii byla označena výška endometria v UZ obraze ≥ 5 mm [11, 15]. Jako polyp byla označena fokální hypertrofie endometriální tkáně rostoucí exofyticky do děložní dutiny a ohraničená od zbylého endometria [2, 7].

Sběr dat a statistické zhodnocení

Veškerá klinická data byla vyhledána pomocí nemocničního informačního systému AMIS z ambulantních záznamů a operačních protokolů, shrnuta a vyjádřena pomocí absolutních a relativních četností výskytu, v případě spojitých dat pak pomocí mediánu a rozsahu nebo průměru se směrodatnou odchylkou. Srovnání četností kategoriálních proměnných bylo provedeno Fisherovým exaktním testem, rozdíl ve spojitých parametrech mezi pacientkami s benigním a maligním nálezem byl posouzen Mannovým-Whitneyovým U testem. Riziko přítomnosti hodnocených faktorů bylo vyjádřeno pomocí poměru šancí (OR, odds ratio) včetně 95% intervalu spolehlivosti (IS) a příslušné p-hodnoty. Všechny testy byly provedeny jako oboustranné na hladině významnosti 5‰.

VÝSLEDKY

V letech 2017–2018 bylo na Gynekologicko-porodnické klinice FN Brno a LF MU provedeno celkem 1352 hysteroskopií a/nebo separovaných abrazí. Z toho 754 (56 %) pacientek bylo starších než 50 let a bylo zařazeno do studie.

Perimenopauza

Celkem 174 pacientek bylo zařazeno do skupiny perimenopauzálních žen, průměrný věk 52 let, z nich bylo 145 (83 %) symptomatických. Nejčastějšími důvody k biopsii v této skupině žen (graf 1) bylo nepravidelné (n = 88; 51 %) nebo akutní nadměrné krvácení (n = 43; 25 %), dále pak SA u asymptomatické (ve smyslu krvácení/špinění) pacientky před plánovanou hysterektomií (n = 24; 14 %), podezření na polyp (symptomatický: n = 11; 6 %; asymptomatický: n = 6; 3 %), jiná indikace (n = 2; 1 %). Histologicky se jednalo o benigní endometrium (n = 114; 65 %), polyp (n = 36; 21 %), myom (n = 4; 2 %), karcinom endometria (n = 5; 3 %), atypickou hyperplazii (n = 2; 1 %), u jedné pacientky se vyskytla kompletní mola (1 %) a u 12 (7 %) nebyl získán hodnotitelný materiál. Všechny pacientky s prekancerózou a karcinomem byly symptomatické nepravidelným nebo nadměrným krvácením. Medián výšky endometria v UZ obraze u pacientek s prekancerózou/malignitou byl shodný s mediánem u benigních nálezů (8 mm vs. 8 mm, p = 0,448). Medián největšího rozměru polypu byl 18 mm, u žádné pacientky nebyla nalezena atypická hyperplazie/karcinom v polypu. Při hodnocení známých rizikových faktorů (hypertenze, diabetes mellitus, užívání tamoxifenu) nebyl statisticky významný rozdíl mezi pacientkami s benigní histologií a prekancerózou/malignitou.

Postmenopauza

Do skupiny postmenopauzálních žen bylo zařazeno 580 pacientek, průměrný věk 65 let, medián nástupu menopauzy 50 let, 268 (46 %) bylo symptomatických. Podrobná charakteristika souboru je uvedena v tabulce 1. Nejčastějším důvodem k bioptické verifikaci (graf 2) byla hyperplazie v UZ obraze (n = 342; 59 %), dále polyp (n = 174; 30 %), krvácení při endometriu < 5 mm (n = 34; 6 %) nebo jiná indikace u asymptomatické pacientky (n = 30; 5 %).

Nález hyperplazie/polypu v UZ obraze – jejich rizikovost z pohledu výskytu prekancerózy/malignity s ohledem na klinické projevy

U pacientek s hyperplazií v UZ obraze (tab. 2) se u asymptomatických (n = 159) histologicky potvrdila prekanceróza/malignita v 15 případech (9 %),u symptomatických (n = 183) to bylo v 50 (27 %) případech. Symptomatické pacientky měly zvýšené riziko výskytu karcinomu více než třikrát (OR 3,39, 95% IS: 1,804–6.375; p < 0,001). Podle ultrazvukového obrazu nálezu hyperplazie jsme vypočítali senzitivitu a specificitu ultrazvuku v detekci karcinomu při výšce endometria 5, 8 a 12 mm (tab. 3). U asymptomatických pacientek bylo riziko statisticky významné až u cut-off 12 mm (3,54, 95% IS: 1,186–10,587; p = 0,024). U symptomatických pacientek bylo riziko vysoké u všech cut-off, ale při širokém intervalu spolehlivosti, statisticky významné u cut-off 8 mm (15,37, 95% IS: 3,584–65,949; p < 0,001) a 12 mm (11,88, 95% IS: 4,935–28,627; p < 0,001).

V případě polypu v UZ obraze (tab. 4) je zřejmé, že symptomatické polypy byly statisticky významně větší než asymptomatické (p = 0,017). U asymptomatických pacientek s polypem (n = 128) byla v 10 případech (8 %) potvrzena atypická hyperplazie/karcinom, u symptomatických (n = 46) to bylo ve 12 případech (26 %). Ve skupině symptomatických pacientek bylo více než trojnásobně zvýšené riziko (OR 3,79, 95% IS: 1,495–9,628; p = 0,005) nálezu karcinomu v polypu.

Prekanceróza/karcinom – jeho ultrazvukový obraz a klinické projevy

Histologicky benigní nálezy častěji korespondovaly s UZ nálezem nižšího endometria než případy, kdy se jednalo o prekancerózu/malignitu (medián 7 vs. 16 mm, p < 0,001), 74 % případů oproti 59 % (p = 0,058) bylo doprovázeno krvácením nebo špiněním (tab. 5). Histologicky se jednalo o atypickou hyperplazii (n = 13; 15 %), karcinom endometria (n = 70; 80 %), metastázy do dělohy (n = 2; 3 %), sarkom (n = 1; 1 %), karcinom děložního čípku (n = 1; 1 %).

Medián největšího rozměru benigního polypu byl 13 mm, stejný rozměr byl pak i v případě atypické hyperplazie/karcinomu v polypu (p = 0,274). Karcinomy v polypu častěji krvácely (p = 0,016).

Peroperační a pooperační komplikace způsobené biopsií endometria

Peroperační komplikace se v obou skupinách vyskytla u 13 pacientek (2 %) – ve čtyřech případech byl výkon označen jako technicky náročný a byl přivolán zkušenější lékař, třikrát došlo k perforaci dělohy, třikrát byl výkon předčasně ukončen pro riziko perforace, u dvou pacientek došlo k poranění čípku a krvácení, v jednom případě došlo k anesteziologické komplikaci (neúspěšná intubace). Závažné pooperační komplikace jsme nezaznamenali. Selhání metody ve smyslu nezískání diagnostikovatelného materiálu bylo v 97 případech (13 %). U pěti z těchto pacientek (5 %) byl z definitivní histologie potvrzen karcinom, z toho čtyři pacientky byly symptomatické a všechny byly postmenopauzální.

DISKUSE

Hyperplazie a polyp endometria patří k běžným nálezům při ultrazvukovém vyšetření, které se v dnešní době stalo součástí pravidelné gynekologické prohlídky. Nejčastějším důvodem k biopsii endometria je obava z maligního procesu, ale vzhledem k četnosti výskytu těchto patologií děložní dutiny by snaha o bioptickou verifikaci všech nálezů vedla k neúměrnému množství zákroků a operační zátěži pacientek. Selekce případů vhodných ke konzervativnímu postupu je proto velmi aktuální téma.

V perimenopauze byly v našem souboru všechny nálezy prekancerózy/karcinomu symptomatické, nezaznamenali jsme jediný takový nález v polypu. To podporuje závěry metaanalýzy souboru více než 35 000 žen [16], jejíž autoři doporučují premenopauzální asymptomatické pacientky dispenzarizovat pomocí UZ a biopsii indikovat pouze v případě symptomatologie nebo infertility. U malých polypů může dojít ve 27 % případů dokonce ke spontánní regresi nálezu [9].

Postmenopauzální pacientky s nálezem karcinomu endometria v našem souboru vykazovaly známé epidemiologické vlastnosti: vyšší věk, hypertenze, cukrovka, byly většinou symptomatické a s nálezem vyššího endometria podle UZ (u všech p ≤ 0,001).

V roce 2004 byla vydána dosud největší metaanalýza na kohortě 100 000 žen ve věku vyšším než 50 let, ve které autoři stanovili riziko výskytu karcinomu endometria vztažené k jeho výšce měřené ultrazvukem jak u asymptomatických, tak symptomatických žen [15]. Jako optimální cut-off k selekci asymptomatických postmenopauzálních pacientek ve vysokém riziku výskytu malignity (a tedy indikovaných k biopsii) stanovili výšku endometria více než 11 mm (odpovídalo riziku výskytu karcinomu 6,7 %). Toto riziko je srovnatelné s pacientkami, které jsou symptomatické s endometriem nad 5 mm.

Následně vyšla celá řada studií, ve kterých se autoři snaží nalézt optimální hranici výšky endometria rozdělující pacientky na nízce a vysoce rizikové. Závěry těchto studií a z nich vyplývající doporučení se často velmi liší. Od velmi striktního čínského doporučení referovat všechny postmenopauzální pacientky s endometriem > 5 mm nebo polypem k hysteroskopii [10], přes kanadské guidelines a další studie doporučující zmíněnou hranici 11 mm [1, 18], najdeme i autory, kteří preferují konzervativní postup u všech asymptomatických pacientek [8, 11].

V našem souboru asymptomatických postmenopauzálních pacientek klesala senzitivita záchytu karcinomu podle ultrazvukové hranice hyperplazie 5 mm, 8 mm a 12 mm ze 100 % na 87 %, respektive 60 %, při nárůstu specificity z 38 % na 52 % respektive 86 %. Riziko nálezu karcinomu při asymptomatické hyperplazii se nehledě na výšku endometria v zásadě neměnilo (OR 3,79; 2,38 a 3,54). Statisticky významné riziko bylo pouze u cut-off 12 mm (p = 0,024). Oproti tomu u symptomatických pacientek bylo riziko výskytu malignity dramaticky vyšší (OR 16,59; 15,37 a 11,88), nicméně při velmi širokých intervalech spolehlivosti. Statisticky významné riziko bylo u cut-off 8 mm (minimálně 3,58) a 12 mm (minimálně 4,93). Senzitivita detekce karcinomu klesala ze 100 % přes 94 % na 86 % a specificita stoupala z 24 % na 48 % a 71 %. Senzitivita a specificita pro jednotlivé výšky endometria byla v našem souboru srovnatelná s dalšími studiemi [15], ale hodnocení rizika pro jednotlivé výšky endometria stanovením OR není v literatuře k  dispozici. I přesto, že až 90 % karcinomů se projevuje krvácením a riziko se dramaticky zvyšuje až právě se symptomatologií pacientky [7, 17], stále jsou histologicky ověřovány i asymptomatické pacientky ve snaze o brzký záchyt maligního onemocnění ještě před vznikem příznaků. Tento postup sice vede k diagnostice více pacientek v počátečním stadiu onemocnění (T1a stadium v 82 % u asymptomatických vs. 66 % u symptomatických) a méně časté indikaci adjuvantní radioterapie (31 % vs. 41 %), nicméně v souboru 1607 pacientek s karcinomem endometria nebyl shledán žádný statisticky významný rozdíl u pětiletého přežití bez recidivy (79 % vs. 79 %), specifického přežití (83 % vs. 82 %) a celkového přežití (80 % vs. 77 %) [8]. Autoři studie tak doporučují indikovat bioptické vyšetření pouze u pacientek symptomatických anebo při výrazné změně UZ obrazu v čase.

V našem souboru byla statisticky významně větší výška endometria u symptomatické pacientky (p = 0,005) za současně častějšího nálezu karcinomu (p < 0,001). Symptomatický polyp byl větší než asymptomatický (p = 0,017), kdy ve skupině symptomatických byl nález karcinomu častější (p = 0,005). Z definitivní histologie ale nebyl shledán rozdíl mezi velikostí benigního a maligního polypu (p = 0,274). Karcinomy se významně častěji projevovaly krvácením (p = 0,016). To je v souladu se studií, kde se autorům také nepodařil stanovit cut-off velikosti polypu v UZ obraze pro diagnostiku karcinomu [2]. Například Cavkaytar et al. stanovili hranici velikosti polypu 11,5 mm, u které byla při specificitě 86 % senzitivita pouze 54 % [3]. Fernández-Para et al. dokonce prokázali, že největší riziko malignity v polypu je při velikosti od dvou do tří centimetrů a s dalším růstem velikosti pak riziko klesá [5]. Samotná velikost polypu velmi pravděpodobně tedy nehraje zásadní roli a je třeba prospektivně definovat relevantní UZ parametry pro karcinom v polypu (obr. 1, 2).

Nedoporučujeme rutinně provádět biopsii endometria u asymptomatických pacientek s nesuspektním ultrazvukovým obrazem před plánovanou hysterektomií. V našem souboru bylo u perimenopauzálních pacientek při této indikaci nejčastější selhání metody (až ve 29 % případů). U pacientek referovaných k biopsii z jiného důvodu, než byl nález polypu či hyperplazie (krvácení při endometriu < 5 mm, SA před plánovanou hysterektomií u asymptomatické pacientky, SA při extrakci nitroděložního tělíska, UZ obraz mukometry), se žádná prekanceróza či malignita neobjevila.

Výskyt peroperačních komplikací v našem souboru byl poměrně nízký a odpovídá dolní hranici rozmezí udávané v literatuře [6, 11]. Nicméně pokud bychom za komplikaci považovali i selhání metody ve smyslu nezískání diagnostikovatelného materiálu (v 79 % případů z pouhé SA bez HSK), dostali bychom se až na 15 % komplikací. V případě ložiskové léze podezřelé z malignity bychom tedy i za cenu větší zátěže pacientky měli indikovat HSK s odběrem biopsie pod vizuální kontrolou, kde je menší riziko selhání metody, a samostatnou SA rezervovat pro případy akutního krvácení [16].

Slabinou naší studie je retrospektivní sběr dat, která tímto mohou být neúplná. Jedná se o data z univerzitního pracoviště, kde se na diagnostice i operačních biopsiích podílejí mladší lékaři v přípravě na atestaci, což může mít negativní vliv na kvalitu dat. Na druhou stranu tento přístup zcela odpovídá reálné klinické praxi a situace, kdy by tyto ženy byly vyšetřeny expertním sonografistou či biopsii prováděl pouze atestovaný lékař, jsou iluzí. Výhodou studie je poměrně velký počet případů za pouhé dva roky, s kompletními klinickými, patologickými i ultrazvukovými charakteristikami, což dává možnost do budoucna soubor rozšířit a zaměřit se na onkologické výsledky časné diagnostiky karcinomu endometria pomocí ultrazvuku a symptomatologie. Díky těmto kritériím a komplexnosti klinického obrazu zpochybňujeme paušální indikaci biopsie děložní dutiny na základě rutinního UZ vyšetření bez ohledu na symptomatologii pacientky. Ultrazvuk sám o sobě nemá dostatečnou přesnost pro detekci karcinomu endometria a pro screening tohoto onemocnění není dostatečně spolehlivý. Je nutné hledat nové metody pro časnou a přesnou diagnostiku tohoto zhoubného onemocnění, které budou velmi pravděpodobně založeny na detekci specifických molekulárně biologických markerů ze stěru pochvy, hrdla dělohy či odběru periferní krve pacientky [13, 14].

ZÁVĚR

Nález polypu a hyperplazie děložní dutiny na ultrazvukovém vyšetření nejsou automatickou indikací k bioptické verifikaci. Ultrazvuk není přesnou metodou v diagnostice prekancerózy a karcinomu endometria. Je jen jedním dílem mozaiky, která je složena z výsledků zobrazovací metody, ze symptomatologie, celkového zdravotního stavu s přihlédnutím k rizikům zákroku, včetně relativně vysokého procenta rizika selhání metody z důvodů nezískání dostatečně reprezentativního materiálu k histologické verifikaci. U postmenopauzálních pacientek jsme prokázali, že krvácení nebo špinění je velmi silným rizikovým faktorem pro přítomnost prekancerózy či malignity endometria, a to v případě podezření na hyperplazii i polyp bez ohledu na jejich velikost. Ve skupině perimenopauzálních pacientek byly dokonce všechny ženy s tímto histologickým nálezem symptomatické.

U všech asymptomatických pacientek doporučujeme zvážit konzervativní postup s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a případným rizikovým faktorům, případně provádět biopsii až u výšky endometria 12 a více mm. U ložiskových lézí by metodou volby měla být hysteroskopie a samostatná separovaná abraze by měla být rezervována pro případy silného krvácení nebo jednoznačně patologického nálezu v děložní dutině ve smyslu přítomnosti velkoobjemového tumoru.

Práce vznikla za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR – RVO (FNBr 65269705).

Korespondující autor

doc. MUDr. Vít Weinberger, Ph.D.

Gynekologicko-porodnická klinika

LF MU a FN

Jihlavská 20

625 00 Brno

e-mail: Weinberger.vit@fnbrno.cz