Zemřel profesor prim. em. MR Dr. Rudolf Slunský, DrSc.

Nemám rád poštovní obálky určené do mých rukou. Obsahují většinou složenku nebo dokonce ještě něco horšího…

Tak tomu bylo i na začátku letošního října. Černě lemovaný list oznamoval velmi smutnou zprávu – ve věku nedožitých 95 let zemřel profesor MUDr. Rudolf Slunský, DrSc., emeritní primář a čestný člen České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP.

Život pana profesora rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Za války nemohl svoji milovanou medicínu studovat a po válce to nebylo o moc lepší. Po únorových událostech jej vyloučili a pokračovat ve studiu mohl až po těžké pracovní brigádě v roce 1949. A ani to nestačilo – v roce 1951 přišlo definitivní rozhodnutí o jeho vyloučení z vysokých škol v Československu. Na děkanát Masarykovy univerzity se však dostalo až po jeho promoci… Jak sám s oblibou říkával: „Nějaká dobrá duše doručení pozdržela…“

Celý jeho profesní život dokazuje, že to bylo prozíravé a moudré rozhodnutí osudu. Po nástupu do praxe se pod vedením doc. Vaška a prim. Stankuše zabýval problematikou habituálního potrácení a koagulačních faktorů v plodové vodě či placentě. Pracovitost a zvídavost jej rychle dovedly k získání specializace v oboru gynekologie a porodnictví. Publikoval, podílel se na pregraduální i postgraduální výuce.

V roce 1954 se oženil. Jeho manželka Silvie však byla Rakušanka a pan profesor se po jejím boku znovu stal pro režim nespolehlivým. Klinické pracoviště musel na víc než 12 roků vyměnit za ambulanci obvodního gynekologa. Až v průběhu Pražského jara se mu podařilo habilitovat na Karlově univerzitě a jako čerstvý docent byl jmenován krajským gynekologem v Ostravě. Dlouho se však neradoval. Normalizační vlna jej smetla a perspektiva žádná. Řešení svízelné situace mu nabídla manželka Silvie, která si i po svatbě ponechala rakouské občanství. Československé úřady tak povolily panu profesorovi legální vystěhování do Rakouska.

Tady po 18 letech od promoce začínal nový život. Profesor Gitsch jej přijal na vídeňskou první ženskou kliniku a už po roce pobytu mu bylo nabídnuto místo zástupce přednosty ženského oddělení ve významné dolnorakouské nemocnici v Klosterneuburgu. Po 6 letech oddělení převzal a vybudoval z něj mezinárodně uznávané pracoviště. Přes opakované výzvy z renomovaných klinik v Německu i Švýcarsku mu zůstal po zbytek života věrný. Důvod byl prostý – s manželkou se rozhodli, že si ve Vídni otevřou privátní praxi.

Pan profesor nikdy neopomněl zdůraznit, jakou celoživotní oporou pro něj paní Silvie byla. Pomáhala mu ve vědeckých aktivitách, v privátní praxi byla jeho pravou rukou. Stěžejním tématem jejich společného zájmu byly poruchy srážlivosti krve. Experimenty věnované patofyziologii embolie plodovou vodou, hemostáza při porodu nebo při gynekologických operacích, studium prevence pooperační trombembolické nemoci. Seznam jeho literárních prací dosáhl počtu 552, podílel se i na několika desítkách multicentrických studií. Profesorem gynekologie a porodnictví se stal v roce svých 65. narozenin.

Po revoluci mohl konečně realizovat i své plány v rodném Československu. Pro nadějné mladé lékaře zajišťoval od roku 1990 školicí místa a stipendia na prestižních univerzitních klinikách v německy mluvících zemích. Mnozí mladí kolegové byli ubytováni i v jeho vlastním domě. Jako aktivní člen Sdružení německy mluvících vysokoškolských profesorů založil nadaci, která formou Slunského ceny každoročně podporovala vědecko-výzkumné aktivity mladých kolegů v České republice a v Rakousku.

Po skončení profesních aktivit se rozhodl věnovat velkou část své rozsáhlé vědecké knihovny českým klinickým pracovištím.

Jeho zásluhy o veřejné zdravotnictví a sociální medicínu byly v Rakousku oceněny titulem zdravotního rady. V roce 2008 získal prestižní ocenění Foremost Health Professional of the World, o rok později cenu International Hippocrates Award for Medical Achievement.

Vzpomínám, kdy jsem jej viděl naposledy. Zazvonil jsem u zelené branky s číslem 16. Otevřela ji usměvavá tvář lemovaná bílými vlasy, v očích upřímná radost ze shledání. Už mi neotevře.

Milý Rudo, děkujeme Ti, že jsi pomáhal, rozdával radost a optimizmus. Děkujeme, že jsme tu mohli být s Tebou. Bude nám smutno. Čest Tvojí památce.

Za všechny, kteří Tě měli rádi,

Vít Unzeitig